17 C 41/2025-19 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 13. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 395 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 se společností , právnická osoba, .,., když tato společnost nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 uzavřené se společností Emmas , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitel“) Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl dne 10. 1. 2024 žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 9. 2. 2024. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil ve sjednaném termínu, ani později, ač k tomu byl opakovaně vyzýván, a to i předžalobní výzvou k plnění. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 355,07 Kč. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Proto pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 1. 2024, že tu měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé, právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 395 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí tohoto úvěru dále byl ve smlouvě dohodnut způsob poskytnutí: na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, ;- Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 10. 1. 2024 byla na účet č. , č. účtu, (jehož číslo se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě) pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 12 000 Kč;- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;- Z dopisu ze dne 6. 4. 2025, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni;- Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně datované 6. 4. 2025, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl i upozorněn na možnost soudního sporu.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzená úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 cit. zák. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, před uzavřením úvěrové smlouvy shora dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla vyjít pouze z příjmu žalovaného a z jeho informací a provést lustraci v příslušných databázích. To však nestačí. Objektivní zjištění poměrů spotřebitele musí být doloženo i potvrzením výdajů, např. ve formě výpisu z účtu u peněžního ústavu ze poslední 3 měsíce, se kterým úvěrovaný spotřebitel běžně hospodařil, apod. K tomu ale v daném případě evidentně nedošlo. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poskytovatelem činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a soud tak musel provést vypořádání mezi účastníky ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami nebylo sporným, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou jí žalovaný ani zčásti nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co 69 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 31 %. Žalobkyni náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) právo na 38 % nákladů řízení (69 % minus 31 %). Ty představovaly náklady soudního poplatku 800 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: Odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, 2 písemná podání – předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby) po 400 Kč (§ 14 b odst. 1 , § 11 odst. 1 a, d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14 b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 315 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 993,70 Kč (38 % z 2 615 Kč).9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.