18 C 148/2024-52 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 473 027 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 23. 12. 2023 byla mezi žalobcem, panem , právnická osoba, , a Bytovým družstvem Jak bydlet doma uzavřena dohoda o narovnání práv a povinností týkajících se nemovitostí v katastrálním území , adresa, . V této dohodě žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 483 027 Kč, který zahrnoval dluh na nájemném dle podnájemní smlouvy ze dne 16. 10. 2020 (84 644 Kč) a náhradu za neoprávněné užívání nemovitosti (398 383 Kč). Žalovaný se zavázal tento dluh uhradit ve 97měsíčních splátkách, přičemž v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky měla žalobkyně právo požadovat okamžité zaplacení celé dosud neuhrazené části dluhu. Ačkoliv žalovaný uhradil první dvě splátky (únor a březen 2024) až po výzvě, splátky za duben a květen 2024 neuhradil ani po výzvě ze dne 7. 6. 2024. Po marném uplynutí dodatečné lhůty k úhradě (do 24. 6. 2024) žalobkyně oznámila zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě celé neuhrazené části dluhu ve výši 473 027 Kč, a to nejpozději do 20. 7. 2024. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil ani po následné předžalobní výzvě.2. Žalovaný k reakci na žalobu nezpochybnil, že uzavřenou dohodu v určité části nesplnil. Uvedl však, že k porušení závazku nedošlo ze zlého úmyslu, nýbrž z důvodu nepříznivé životní situace. Do konce roku 2024 žalovaný pracoval jako řidič v pekárně, která však z ekonomických důvodů ukončila svou činnost. Následně se mu podařilo získat nové zaměstnání opět jako řidič, avšak s výrazně nižší mzdou ve výši 21 000 Kč hrubého měsíčně. Žalovaný dále sdělil, že by mohl dosahovat vyššího výdělku jako řidič v mezinárodní kamionové přepravě, avšak tuto možnost nemůže využít, jelikož žije sám v domácnosti s nemocnou matkou, o kterou se musí starat. Tato péče mu znemožňuje vykonávat práci, která by vyžadovala delší nepřítomnost mimo domov. Žalovaný proto žádal soud o zohlednění jeho osobní a finanční situace.3. K žádosti účastníků řízení soud usnesením ze dne 31. 12. 2024, č. j. 18 C 148/2025-35 řízení přerušil, následně však usnesením ze dne 23. 5. 2025 soud rozhodl, že se v řízení pokračuje.4. Soud ve věci nařídil jednání, po provedeném dokazování a učinil následující skutková zjištění:- z dohody o narovnání ze dne 15. 12. 2023, že žalovaný jako uživatel v článku 3.1.2. dohody uznal co do důvodu a výše své dluhy vůči žalobkyni jako nájemci, a to dluh na nájemném dle podnájemní smlouvy v celkové výši 84 644 Kč a dluh na náhradě za neoprávněné užívání nemovitosti v celkové výši 398 383 Kč, žalovaný se zavázal dluh uhradit v pravidelných měsíční splátkách ve výši 5 000 Kč, s tím že každá měsíční splátka je splatná dokonce příslušného kalendářního měsíce a splatnost začíná v měsíci únoru 2024,- z výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 6. 2025, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 10 000 Kč, jež odpovídá splátkám za duben a květen 2024, které jsou již po splatnosti,- z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 7. 2024, že žalovaný byl ze strany právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzván k dobrovolné úhradě dluhu,- z oznámení o zesplatnění dluhu a výzva k úhradě dluhu ze dne 27. 6. 2025, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího z dohody v celkové výši 473 027, a to nejpozději do 20. 7. 2024.5. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že dne 15. 12. 2023 žalovaný podepsal jako uživatel dohodu o narovnání, obsahem dohody je ujednání, ve kterém uživatel uznává, co důvodu a výše dluhy vůči nájemci, tj. žalobkyně, s tím, že tyto dluhy budou hrazeny formou 97 pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný nehradil měsíční splátky dle smluvních ujednání.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.).7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne 15. 12. 2023 uzavřena dohoda o narovnání, v níž žalovaný výslovně uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně co do důvodu i výše, a to ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. Uznání dluhu v písemné formě zakládá právní domněnku existence závazku v době uznání, přičemž tato domněnka nebyla v řízení vyvrácena. Z obsahu dohody o narovnání vyplývá, že žalovaný se zavázal uhradit uznaný dluh ve výši 483 027 Kč formou pravidelných měsíčních splátek, přičemž v případě prodlení vzniklo žalobkyni právo požadovat okamžité splacení celé dosud neuhrazené části závazku. Žalovaný přestal plnit svou povinnost již v dubnu 2024, čímž porušil smluvní ujednání a aktivoval zesplatňovací klauzuli. Soud konstatuje, že právní institut uznání dluhu představuje jednostranné právní jednání dlužníka, které má za následek vznik nebo potvrzení závazku, a to bez ohledu na následné změny v osobních či majetkových poměrech dlužníka. Žalovaný výslovně uznal svůj závazek a jeho výši, čímž založil právní důvod pro vznik povinnosti k plnění. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o. s. ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 922 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé, písemné podání ze dne 12. 12. 2024 a ze dne 22. 5. 2025 a účast u jednání dne 15. 9. 2025 - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu), přičemž úkony jsou účtovány po 10 220 Kč dle § 7, § 11 bod 6 advokátního tarifu, dále ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů, u úkonů učiněných do 31. 12. 2024 odpovídá tato náhrada částce 300 Kč, od 1. 1. 2025 pak částce 450 Kč dle § 13 odst. 1, resp. 4 advokátního tarifu, dále má žalobkyně právo na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT za čas strávený na cestě k jednání v rozsahu 7 půlhodin účtovaných po 150 Kč a náhradu za cestovné účtované za cestu , adresa, tam i zpět podle vyhl. č. 475/2024 Sb. ve výši 1 779 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o. s. ř., celkem tedy 98 489 Kč.10. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.