6 C 14/2025-126 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmět řízení, argumentace účastnic1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u , právnická osoba, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ), konkrétně pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada (dále též společně jako „předmětné nemovitosti“).2. V žalobě a dalších podáních žalobkyně uvedla, že ona vlastní spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem ve výši ¼, žalovaná ve výši ¾. Mezi účastnicemi se nepodařilo dosáhnout dohody ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a společného hospodaření a nakládání s předmětnými nemovitostmi. Žalobkyně nemá zájem nabýt spoluvlastnický podíl žalované do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně proto nejprve požadovala zrušení spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované. Poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá dostatek finančních prostředků k jednorázovému a bezodkladnému vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, žalobkyně navrhla nařízení prodeje předmětných nemovitostí a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastnice dle výše jejich spoluvlastnických podílů.3. Žalovaná namítala, že v předmětných nemovitostech bydlí celá její velká rodina, jež se nemá kam přestěhovat. Žalobkyni pravidelně hradí nájemné za část domu, který užívají. Je pro ně nepředstavitelné, aby dům do svého výlučného vlastnictví získala žalobkyně, případně aby se dům prodal. Celou částku na vyplacení vypořádacího podílu žalovaná v tuto chvíli nemá, může však jednorázově a ihned zaplatit žalobkyni 100 000 Kč a poté měsíčně doplácet splátkami ve výši 15 000 Kč. Žalovaná souhlasí se sjednáním zástavního práva ve prospěch žalobkyně nebo jiného omezení vlastnického práva žalované. Současně žalovaná navrhla odklad zrušení spoluvlastnictví. Vypořádání spoluvlastnictví by pro ni bylo v tuto chvíli závažným ohrožením jejího zájmu. S celou rodinou by neměla kam jít. Po dobu odkladu zrušení spoluvlastnictví by si mohla našetřit a poté vyplatit žalobkyni najednou. Dále žalovaná uvedla, že v domě bydlí neslyšící syn, neslyšící nevěsta, mají společně tři děti, a dále dcera žalované s třemi dětmi a dvěma neslyšícími vnuky. Jedna pravnučka je v pěstounské péči žalované a jeden pravnuk se nachází v pěstounské péči dcery žalované. S prodejem předmětných nemovitostí žalovaná důrazně nesouhlasila.Skutková zjištění4. Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl ve výši ¼ a žalovaná ve výši ¾ k předmětným nemovitostem.5. Ze shodných tvrzení účastnic je zřejmé, že předmětné nemovitosti, resp. zejména rodinný dům, nelze rozdělit na více bytových jednotek.6. Předžalobní výzvou, dle poštovní stvrzenky odeslanou dne 31. 10. 2024, se žalobkyně pokusila kontaktovat žalovanou s návrhem na prodej spoluvlastnického podílu žalované, popř. na společný prodej předmětných nemovitostí.7. Ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 11. 8. 2025, č. 1440/2025, je uvedena cena obvyklá předmětných nemovitostí ve výši 2 755 000 Kč. Z posudku rovněž plyne, že se v domě č. p. 71 nachází pouze 1x WC a 1x koupelna, zjevně tedy nepřipadá v úvahu rozdělení domu na více bytových jednotek.Závěr o skutkovém stavu8. Účastnice vlastní předmětné nemovitosti tak, že žalobkyně má spoluvlastnický podíl ve výši ¼ a žalované náleží spoluvlastnický podíl ve výši ¾. Předmětné nemovitosti, zejména rodinný dům, nelze reálně rozdělit (na více bytových jednotek). Účastnice řízení se nebyly schopny dohodnout o vyřešení celé situace. První pokus žalobkyně o mimosoudní řešení přitom proběhl nejpozději na podzim 2024. Cena obvyklá předmětných nemovitostí činí 2 755 000 Kč. Žalovaná je schopna a ochotna zaplatit žalobkyni pouze částku 100 000 Kč jednorázově a dále splácet 15 000 Kč měsíčně.Právní posouzení9. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z.).10. Na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky (§ 1155 odst. 1 o. z.).K návrhu žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví11. Soud se nejprve zabýval návrhem žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví. Ten lze považovat za vzájemný návrh (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4604/2016). Žalovaná namítala, že v předmětných nemovitostech bydlí celá její velká rodina včetně neslyšících rodinných příslušníků.12. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, vážné ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka odůvodňující odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. může být výjimečně založeno i vážným ohrožením zájmu osoby blízké spoluvlastníku a spočívat v požadavku na realizaci práva na respektování rodinného života. Z téhož rozsudku ovšem současně vyplývá, že ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. je třeba vykládat spíše restriktivně. Za oprávněný zájem některého ze spoluvlastníků je třeba považovat jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí obdobně, jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014), důvody dočasného charakteru (v poměrech konkrétního případu například závažné přechodné zdravotní problémy). Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně v obecné rovině připustit, že se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení apod. Jelikož se však tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (například bude-li zrušeno spoluvlastnictví k předmětu, který někteří nebo všichni spoluvlastníci užívají za účelem bydlení), je nutno zdůraznit, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by totiž neměl jako takový sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.13. V nyní projednávaném případě soud vážné ohrožení oprávněného zájmu žalované či osoby jí blízké ve smyslu § 1155 odst. 1 o. z. neshledal. Především je třeba zdůraznit, že žalovaná se narodila v roce 1961, její věk (necelých 65 let) tedy lze považovat za nepříliš vysoký. Všechny osoby, které mají být zrušením spoluvlastnictví dotčeny, jsou potomci žalované, popř. partnerka („nevěsta“) jejího syna. Je tedy nabíledni, že všechny nebo přinejmenším téměř všechny osoby, jichž se projednávaná věc týká, jsou nižšího věku než žalovaná. Soud připouští, že některé z těchto osob jsou neslyšící. To však samo o sobě nevede k závěru o nutnosti odložit zrušení spoluvlastnictví, neboť ani žalovaná netvrdila, že by se tyto osoby nemohly kvůli svému handicapu přestěhovat do jiné nemovitosti. Nadto je zřejmé, že i po uplynutí zákonem předvídané maximální doby dvou let, na kterou lze odklad zrušení spoluvlastnictví povolit, bude situace žalované a její rodiny stejná, resp. se změní pouze tak, že všichni zúčastnění budou o dva roky starší. Nelze tedy očekávat, že po uplynutí doby odkladu se situace žalované a její rodiny jakkoliv relevantně změní. V případě vyhovění návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví by tak bylo „ve hře“ opětovné podávání nových návrhů na odklad zrušení spoluvlastnictví vždy po uplynutí předchozí doby odkladu. Zákonem stanovená dvoule