10 C 95/2025-28 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 63 154,34 Kč. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr, úrok z úvěru, cenu za plnění a služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán, se k jednání bez omluvy neodstavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným., jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 1 522 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč.6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku 4 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky.9. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky a byl upozorněn na možnost soudního sporu.10. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposuzoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, zaplatil celkem 4 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití (573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.20. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla na základě postoupení pohledávek.21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci. Žalovaný však byl v řízení pasivní, náklady řízení mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.22. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.