17 C 83/2025-26 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 896,50 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovanou dne 27. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 24 362,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 728,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 226,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 4 531,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 7. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16. 1. 2023. Ke dni 16. 7. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 874,79 Kč a dlužný poplatek částku 11 021,71 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho plněno, žalovaná celkem uhradila částku 27 280 Kč. Předmětná pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Ač byla žalovaná upomínána k úhradě dlužné částky, a to i předžalobní upomínkou, zůstala žalovaná částka dosud neuhrazena.2. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu nereagovala a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání.3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2022, že právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 15 728 Kč, žalovaná se dále zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 226 Kč, RPSN nákladů za spotřebitelský úvěr činila 145,76 %,- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a ze seznamu postoupených pohledávek, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni,- z dopisu ze dne 28. 4. 2025, že byla žalovaná informována o skutečnosti, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni,- z dopisu ze dne 29. 7. 2025, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a byla i upozorněna na možnost soudního sporu.4. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná následně splatila pouze částku 27 280 Kč.5. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), jejichž závěry jsou použitelné i pro rozhodování v době účinnosti nového o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše dohodnutých úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud porovnal výši úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru (resp. výši RPSN) s úroky, které byly v červenci 2022 sjednávány bankami v obdobných smlouvách, tedy ve smlouvách o spotřebitelském úvěru kategorie domácnost na spotřebu, která činila v průměru 8 % ročně. Úrok dohodnutý mezi smluvními stranami byl však téměř 18x vyšší. Dohodnutá výše úroku tak byla soudem vyhodnocena jako zjevně se příčící dobrým mravům. Ačkoli právní předchůdce žalobkyně je nebankovní společností poskytující úvěry s větší mírou rizika, tato skutečnost jí v žádném případě neopravňuje sjednávat úroky v přemrštěné, a tedy nemravné výši. Takový postup nelze tolerovat, zvláště v případě spotřebitelských úvěrů, a nelze jej odůvodňovat ani autonomií vůle, dostatečnou informovaností zájemce o úvěr, předpokladem, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, zásadou, že smlouvy mají být plněny apod. Takové ujednání je absolutně neplatné a soud k němu přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. V obecné rovině stále platí, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2029/2018). Nicméně podle názoru soudu v této konkrétní projednávané věci není ujednání o úroku oddělitelné od ostatních částí smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně má své podnikání založeno na tom, že poskytuje klientům krátkodobé, rizikové úvěry, kdy v úvěrových smlouvách je sjednán nepřiměřený úrok. Protože tak činí soustavně, nelze předpokládat, že by byl ochoten uzavřít smlouvu o úvěru s úrokem dohodnutým v obvyklé výši, tudíž není naplněn předpoklad, že by i v posuzovaném případě uzavřel smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznal. Z těchto důvodů nelze proto považovat tu část smlouvy, která se týká sjednaného úroku, za oddělitelnou od ostatních částí smlouvy, tudíž neplatnost sjednaného úroku tak způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Jelikož podle názoru soudu z důvodu sjednání úroku ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, je úvěrová smlouva jako celek neplatná, žalobkyni náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši poskytnutého a dosud nesplaceného úvěru, tj. ve výši 2 720 Kč. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)