18 C 145/2025-18 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 922 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 1. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 39 948 Kč v 15 měsíčních splátkách, kdy poslední splátka byla splatná dne 1. 9. 2023. Žalovaný však smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a po uhrazení poslední splátky dne 21. 7. 2023 přestal svůj závazek plnit úplně. Žalovaný uhradil celkem částku 9 026 Kč. Ke dni 1. 9. 2023 tak činila dlužná jistina 20 239,22 Kč a dlužné poplatky 10 682,78 Kč. Následně byla předmětná pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný po postoupení ničeho neuhradil. Žalobkyně proto uplatňuje zaplacení dlužné částky 30 922 Kč představující souhrn dlužné jistiny a dlužných poplatků spolu s kapitalizovanými úroky, zákonnými úroky z prodlení za období od 2. 9. 2023 do 28. 4. 2025 a dále s běžícím smluvním i zákonným úrokem od 29. 4. 2025 do zaplacení. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě, domáhá se žalobkyně náhrady svého nároku soudní cestou. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí a schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný proti němu neměl žádných námitek.5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, – právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 39 948 Kč, a to v pravidelných 15 splátkách po 2 664 Kč, strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 55,20 % po dobu smlouvy,- ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 6. 2022, že žalovaný je svobodný, žije ve formě spolubydlení, má základní vzdělání, nevlastní automobil, dosahuje měsíčního příjmu 29 546 Kč, odhadované měsíční náklady žadatele byly vyčísleny na 5 000 Kč, žalovaný pobírá invalidní důchod,- ze souhrnných informací o umoření platných ke dni 6. 5. 2025, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč a že ke dni vyhotovení v souhrnu informací uhradil splátky v celkové výši 9 026 Kč,- z dopisu ze dne 28. 4. 2025 a podacího lístku, že žalovaný byl informován, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni a případné plnění je tak třeba adresovat k jejím rukám,- ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni,- z dopisu dne 29. 7. 2025 a podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky v celkové výši 43 255,96 Kč do 13. 8. 2025.6. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný následně splatil pouze částku 9 026 Kč.7. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.9. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Soud došel k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Při posuzování smluvních ujednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 55,20 %. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v červnu 2022 činila úroková sazba pouze cca 8,0 % ročně. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc více než 6tinásobku požadovaného. Za dané situace tak shledal absolutní neplatnost celé smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na skupování pohledávek od různých subjektů, které následně sama soudně vymáhá. Podnikatelská aktivita její právní předchůdkyně se dlouhodobě vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry za, dalo by se říci, riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet. Soud toliko na okraj svých úvah konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nereflektuje názor projevený odvolacím soudem v rámci rozhodovaní o obdobných věcech žalobkyně (např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 114/2023-247, 47 Co 77/2023-200, aj.).14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak přiznaná částka 15 974 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy z této částky žalovaný prokazatelně uhradil 9 026 Kč.15. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nár