3 C 155/2025-17 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 33 886,82 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřenou se společností , právnická osoba, ., nabyla předmětnou pohledávku za žalovaným. Dále tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla dne 29. 7. 2024 uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem poskytnut, smlouvu o úvěru č. 9103335032, na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalovanému téhož dne zaslán na bankovní účet č. , č. účtu, a který se žalovaný zavázal spolu s dohodnutým úrokem ve výši 78,08 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách, kdy konečná splatnost měla nastat dne 21. 7. 2027. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který předložil fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu a další doklady a informace požadované pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný zaplatil toliko částku 9 590 Kč a následně se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto došlo ke dni 24. 2. 2025 k zesplatnění úvěru, přičemž bylo dohodnuto přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně nárokovala kapitalizovaný smluvní úrok toliko ode dne poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění ve výši 13 476,82 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- ze smlouvy o úvěru a z listiny o schválení úvěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 9103335032, podle níž se právní předchůdkyní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 78,08 % p. a. a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 36 po 2 395 Kč splatnými vždy nejpozději každého 21. dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen; takto se zavázal vrátit celkovou částku 78 372 Kč, předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činila 113,06 %,- z dokladu o vyplacení úvěru, že peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly žalovanému vyplaceny bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, dne 29. 7. 2024,- oznámení o zesplatnění, že úvěr byl zesplatněn ke dni 24. 2. 2025,- z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů ČNB ARAD, že v červenci 2024 činila roční úroková sazba úvěrů kategorie domácnost na spotřebu 9,2 % a RPSN 9,45 %,- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 2. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, z prohlášení smluvní stran o postoupení pohledávek a z oznámení postupitele o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.4. Soud neprovedl dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť se tyto vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a níže uvedenému právnímu posouzení ukázaly být nadbytečnými.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo1484/2004 či ze dne 8. 12. 2015 sp.zn. 26 Cdo 1587/2015, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), jejichž závěry jsou použitelné i pro rozhodování v době účinnosti nového o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše dohodnutých úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud porovnal výši úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru s úroky, které byly v červenci 2024 sjednávány bankami v obdobných smlouvách, tedy ve smlouvách o spotřebitelském úvěru kategorie domácnost na spotřebu, která činila v průměru 9,2 % ročně a RPSN 9,45 %. Úrok dohodnutý mezi smluvními stranami byl však téměř osmapůlkrát vyšší a RPSN byla dokonce vyšší téměř dvanáctkrát. Žalovaný se zavázal k vrácení částky, která více než dvaapůlkrát převyšovala výši poskytnutého úvěru. Dohodnutá výše úroku tak byla soudem vyhodnocena jako zjevně se příčící dobrým mravům. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně je nebankovní společností poskytující úvěry s větší mírou rizika, tato skutečnost jí v žádném případě neopravňuje sjednávat úroky v přemrštěné, a tedy nemravné výši. Takový postup nelze tolerovat, zvláště v případě spotřebitelských úvěrů, a nelze jej odůvodňovat ani autonomií vůle, dostatečnou informovaností zájemce o úvěr, předpokladem, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, zásadou, že smlouvy mají být plněny apod. Takové ujednání je absolutně neplatné a soud k němu přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. V obecné rovině stále platí, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018 sp.zn. 33 Cdo 2029/2018). Nicméně podle názoru soudu v této konkrétní projednávané věci a v případě společnosti , právnická osoba, ., není ujednání o úroku oddělitelné od ostatních částí smlouvy. Tato společnost se nepoučila ze soudních řízení, v nichž sama vystupuje jako žalobkyně, a uzavírá s klienty i nadále a opakovaně smlouvy o úvěru, v nichž sjednává nepřiměřeně vysoké úroky, jakožto jedinou úplatu za poskytnutí úvěru, ačkoli jí musí být známo, třeba jen z dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe zdejšího soudu (ale jistě i jiných soudů) v obdobných věcech, že takto sjednaná výše úroků se zcela zjevně příčí dobrým mravům a mnohonásobně (mimo jakoukoli toleranci) překračuje průměrné úrokové sazby. Protože tak činí soustavně, nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít smlouvu o úvěru s úrokem dohodnutým v obvyklé výši, tudíž není naplněn předpoklad, že by i v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala. Z těchto důvodů nelze proto považovat tu část smlouvy, která se týká sjednaného úroku, za oddělitelnou od ostatních částí smlouvy, tudíž neplatnost sjednaného úroku tak způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Jelikož podle názoru soudu z důvodu sjednání úroku ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, je úvěrová smlouva jako celek neplatná, žalobkyni náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši poskytnutého a dosud nesplaceného úvěru, tj. ve výši 20 410 Kč (30 000 Kč – 9 590 Kč). Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Podle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva (výzva k plnění) žalovanému odeslána dne 2. 10. 2025. Za použití § 573 o. z. byla tato výzva žalovanému doručena třetí pracovní den, tj. 7. 10. 2025, žalovaný mohl dluh zaplatit následující pracovní den, tj. 8. 10. 2025, tudíž od 9. 10. 2025 je v prodlení. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 57 %, žalovaný měl ve věci úspěch v rozsahu 43 %. Čistý úspěch žalobkyně tak představuje rozdíl, tj. 14 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 356 Kč a náklady zas