3 C 2/2026-17 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně uplatnila u soudu nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 24 161,41 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 19. 2. 2025 došlo při výkopových pracích za účelem opravy kanalizace na adrese , adresa, k poškození STL plynovodní přípojky ve vlastnictví žalobkyně s následným únikem plynu do ovzduší. Poškození plynovodního potrubí způsobil žalovaný, který svým podpisem na záznamu o Poškození plynárenského zařízení třetí stranou, Žádosti o uvedení PZ do původního stavu dne 19. 2. 2025, stvrdil, že se zavazuje náklady, včetně případné škody za uniklý plyn a náklady související s přerušením a obnovením dodávky plynu zákazníkům, poškozené, tj. žalobkyni, zaplatit, a to na základě žalobkyní vystaveného vyúčtování (faktury), ve lhůtě a na účet, stanovené v této faktuře. Žalobkyně vystavila žalovanému za opravu PZ, distribuci, uniklý plyn a poplatek OTE daňový doklad č. 129009540 dne 27. 2. 2025 na částku 24 161,41 Kč splatnou dne 29. 3. 2025, na kterou nebylo ani přes následné upomínky dosud ničeho uhrazeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze záznamu o Poškození plynárenského zařízení třetí stranou a Žádosti o uvedení PZ do původního stavu, že dne 19. 2. 2025 žalovaný svým podpisem stvrdil, že uznává svoji odpovědnost za způsobenou škodu (blíže popsanou v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku) a zavazuje se tyto náklady, včetně případné škody a uniklý zemní plyn a nákladů souvisejících s přerušením a obnovením dodávky plynu zákazníkům, poškozené zaplatit, a to na základě poškozenou vystaveného vyúčtování (faktury) ve lhůtě a na účet stanovené v této faktuře,- z faktury č. 129009540 vystavené dne 27. 2. 2025, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkovou náhradu škody – poškozené PZ a uniklý plyn při poškození STL plynovodní přípojky na adrese , adresa, dne 19. 2. 2025 ve výši 21 161,41 Kč, která byla splatná dne 29. 3. 2025,- z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 a podacího lístku, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.4. Provedeným dokazováním tedy soud zjistil, že žalovaný dne 19. 2. 2025 poškodil plynárenské zařízení ve vlastnictví žalobkyně, svoji odpovědnost za způsobenou škodu písemně uznal a zavázal se zaplatit náhradu škody, která bude žalobkyní vyúčtována ve vystavené faktuře. Fakturou byla žalovanému vyúčtována náhrada škody v celkové výši 21 161,41 Kč, která byla splatná dne 29. 3. 2025. Žalovaný však dosud ničeho neuhradil.5. Soud tuto věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.6. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.7. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).8. Vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu a podle citovaných ustanovení o. z. soud žalobě, která byla podána důvodně a po právu, v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, důvod ani výši nároku nesporoval a ani jinak se žalobě nebránil. Z obsahu spisu soud nezjistil žádný důvod pro snížení náhrady škody (§ 2953 o. z.).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěšný ve věci nebyl. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 967 Kč a paušální náhrada za návrh ve věci samé a výzvu k plnění po 300 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Žalobkyně účtovala paušální náhradu ve výši 450 Kč za úkon, a to zřejmě s ohledem na ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, které s účinností od 1. 1. 2025 stanoví paušální náhradu hotových výdajů právě v této výši. I když smyslem vyhlášky č. 254/2015 Sb. je zrovnoprávnění účastníků zastoupených advokáty s účastníky, kteří advokáty zastoupení nejsou, tato vyhláška na rozdíl od advokátního tarifu novelizována nebyla. Soud tedy při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z platného znění vyhlášky, byť si je vědom současné disproporce obou tarifů. Nicméně stanovit paušální náhradu v jiné, než vyhláškou platně upravené výši, by se mohlo považovat za svévoli.10. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.11. Tato věc byla projednána podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.