14 C 288/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Manželka se návrhem podaným soudu dne 13. 10. 2021 domáhala rozvodu manželství. Tvrdila, že manželství bylo uzavřeno dne 17. 3. 1979 v [obec]. Z tohoto manželství se narodili dcera a syn, obě děti již dosáhly zletilosti. Manželství bylo zpočátku spokojené – manželka se věnovala domácnosti a výchově dětí, manžel zajišťoval rodinu materiálně. Časem manželé přestali sdílet společné zájmy a volný čas trávili odděleně. Po osamostatnění dětí se začali odcizovat a v době podání návrhu byl tento proces završen. Manželka zmínila, že trpěla úzkostnou poruchou, která však byla plně kompenzována, a její projevy časem vymizely. Ke dni podání návrhu spolu manželé již rok nežili, společně nehospodařili a prakticky se nestýkali. Manželka vyloučila možnost obnovy společného soužití. Manžel se k návrhu připojil a rovněž navrhl rozvod manželství. Ve vyjádření popsal a shrnul průběh společného soužití. Manželství probíhalo v zásadě standardním způsobem s tím, že občas bývalo ovlivněno manželčinou úzkostnou poruchou, někdy také závislostí manželky na své matce. Účastníky spojovaly společné zájmy, postupem doby se však situace změnila a manželé začali trávit více času odděleně. V roce 2020 navštívili účastníci manželskou poradnu, ani konzultace s psycholožkou však ukončení manželského soužití nezabránily. Manžel potvrdil, že účastníci společně nežijí – manželka se odstěhovala k dceři. Trval na rozdělení movitých věcí. Z listinných důkazů a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z oddacího listu soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne 17. 3. 1979 v [obec]. Z tvrzení účastníků bylo zjištěno, že manželství procházelo krizí, kterou se manželům nepodařilo překonat, a to ani s pomocí manželské poradny. Manželé společně nehospodařili, netvořili manželské ani rodinné společenství a od roku 2020 vedli oddělený život. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu bylo soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nebylo možno očekávat jeho obnovení. Soud jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc (§ 655 občanského zákoníku). Dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, zákon chrání před zánikem jen manželství harmonická, tedy taková, ve kterých nalézají uspokojení oba manželé a u kterých lze předpokládat, že budou plnit zákonem předpokládaný účel. V případě, kdy jeden z manželů ve svazku citové uspokojení dlouhodobě nenalézá, nelze považovat toto manželství za harmonické a plnící svůj účel. Soud uzavřel, že v souzené věci jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, a proto výrokem rozsudku pod bodem I soud manželství účastníků rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v postupném odcizení účastníků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (výrok II). Soud ve věci rozvodu manželství rozhodl bez jednání (§ 115a občanského soudního řádu), neboť oba manželé shodně navrhovali rozvod manželství a nebylo takových sporných skutečností, ke kterým by bylo třeba provádět důkaz výslechem účastníků řízení. Soud vzal navíc v úvahu i přetrvávající nepříznivou epidemickou situace a jednání nenařídil i z důvodu omezení rizika šíření nemoci COVID-19.