18 C 28/2021-37 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 22 989,31 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou dne 6. 6. 2016. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 8. 2017, v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit i částku ve výši 1 444 Kč – úrok v pevné výši, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavřené smlouvy ve výší 6 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 750 Kč (dále jen„ úhrady za služby“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a„ úhrad za služby“ ve výši 27 272 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v měsíčních splátkách po 1 948 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 8. 2017 Poslední splátka byla žalovanou zaplacena dne 29. 5. 2017. Ke dni 6. 8. 2017 byla dlužná jistina 12 809,71 Kč. Od 6. 8. 2017 ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru se neuhrazená jistina úročí dle smlouvy 15 % ročně. Do postoupení pohledávky, ke které došlo dne 24. 6. 2020, žalovaná zaplatila na dluh 4 282,69 Kč. Ke dni postoupení 20. 1. 2020 výše pohledávky bez příslušenství byla jistina 12 809,71 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 048,66 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 160,27 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 914,26 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 056,41 Kč, úroky vyčíslené od 7. 8. 2017 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 6 215 Kč, zákonné úroky z prodlení vyčíslené od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 3 622,38 Kč. Dále žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Sama žalovaná potvrdila, že původní věřitel před uzavření smlouvy s odboru péčí posoudil její schopnost splácet, spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Dále také potvrdila sama žalovaná, že jí uvedené údaje v klientské kartě jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná se k žalobě prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřila tak, že příslušenství pohledávky je neúměrné vysoké a navrhla, aby soud co do příslušenství pohledávky žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná převzala dne 6. 6. 2016 od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná zde uvedla, že je zaměstnaná od 1. 4. 2016, její měsíční příjem je 12 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje jsou 3 000 Kč bydlení, 3 000 Kč doprava a jídlo a osobní náklady, měsíční splátky stávajících půjček 3 000Kč, použitelný příjem pro splácení 3 000Kč. Bydlí v nájmu, je vdaná, děti nemá, má dvě půjčky. U jedné je výše dluhu 10 000 Kč a zbývá doplatit 8 000 Kč a u druhé je výše dluhu 10 000 Kč a zbývá doplatit 6 000 Kč. Z informačního systému Okresního soudu v Hradci Králové soud zjistil, že ke dni uzavření úvěru, tedy k 6. 6. 2016 byla na žalovanou vedena exekuce pod sp. zn. [spisová značka] a výkon rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka]. O skutkovém stavu věci soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou dne 6. 6. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované téhož dne finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí, neboť se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, kdy příjmy žalované a její výdaje prověřil pouze formálně. Pokud žalovaná uvedla, že splácí jiné úvěry, měl si prověřit, zda se jedná o splátky dobrovolné či nikoli. Zda žalovaná skutečně svoje povinnosti řádně plní a nikoli pouze vycházet z tvrzení žalované, nebo si mohl ověřit v evidencí exekucí, zda je na žalovanou exekuce vedena či nikoli a na základě takto získané informace dále postupovat. Lze uzavřít, že se právní předchůdce žalobkyně finanční situaci žalované prověřil pouze formálně a nedostatečně. Žalovaná na dluh vrátila celkem částku 4 282,69 Kč, pohledávka byla postoupena žalobkyni a ta žalovanou vyzvala k zaplacení nejpozději do dne 19. 11. 2020. To vyplývá z předžalobní upomínky žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl finanční prostředky žalované dne 6. 6. 2016. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel při poskytování úvěru žalované jako spotřebitelce nepostupoval s odbornou péčí, proto je smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne 6. 6. 2016 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala částku 15 000 Kč, částku 4 282,69 Kč již zaplatila. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit zbývající část plnění, tedy celkem částku 10 717,31 Kč žalobkyni. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou a určila jí lhůtu k plnění do 19. 11. 2020. Žalovaná je tak od 20. 11. 2020 v prodlení. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 6. 6. 2016 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku ani smluvní pokuta, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší úspěch, když žaloba byla zamítnuta co do části 22 109,38 Kč, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.