8 C 22/2021-76 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalovaným došlo dne 16. 8. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 184 041 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 494 Kč. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 9. 8. 2018. Právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy ke dni 13. 9. 2018 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 žalobci. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem. Žalovaný tak dluží na jistině částku 177 578,52 Kč a na dlužném poplatku 2 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 30 058,01Kč, úrok ve výši 15,07% ročně z částky 177 578,52 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 179 878,52 Kč ode dne 14. 9. 2018 do zaplacení. Žalovaný k žalobě uvedl, že smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], uzavřel. Jednalo se ale spíše o smlouvu o leasingu, neboť nikdy nebyl vlastníkem vozidla. Společnost [jméno] způsobila žalovanému škodu tím, že poskytla velký technický průkaz k vozidlu se zpožděním 5 ti týdnů. Žalovaný tak vozidlo nemohl užívat a byl nucen ho odstavit. Velký technický průkaz žalovaný potřeboval k tomu, aby vyžádal značky k vozidlu, které mu byly ukradeny. Žalovaný vyzval právního předchůdce žalobce, aby zahájil patřičné kroky, neboť vozidlo mělo vadný motor. K tomu ale nedošlo. Úvěr nesplácí od doby, kdy nastal problém s vyžádáním velkého technického průkazu. Dále uvedl, že dluh uznává, nikoliv však v uplatněné výši. Má za to, že dluží z titulu úvěrové smlouvy částku přibližně kolem 100 000 Kč. Ve zbývající části nárok uplatněný v žalobě sporuje a to proto, že právní předchůdce žalobce žalovanému způsobil škodu ve výši přibližně 80 000 - 90 000 Kč. Škoda měla vzniknout někdy v roce 2018, k přesnému datu se ale vyjádřit nemůže. Dále žalovaný uvedl, že sporuje dluh na jistině ve výši 177 578,52 Kč, neboť právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku v plné výši, aniž by započítal vůči dlužné jistině škodu, která byla žalovanému způsobena. Zbývající nároky uplatněné v žalobě učinil za nesporné. Soud vzal žalobní tvrzení žalobce za prokázané, protože je žalobce doložil smlouvou o úvěru ze dne 16. 8. 2017, odstoupení od smlouvy ze dne 4. 9. 2018, dodejku ze dne 11. 9. 2018, smlouvu o postoupení pohledávky, vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019, podací lístek a předžalobní upomínku. Z uvedené úvěrové smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 184 041 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla Renault [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [VIN kód] a žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 494 Kč. Žalovaný nesporoval uzavření úvěrové smlouvy, rovněž nesporoval tvrzení žalobce, že poskytnutý úvěr nehradilo řádně a včas. Přitom uvedl, že poslední splátku úvěru uhradil někdy během léta 2018. Z odstoupení od smlouvy ze dne 4. 9. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce odstoupil od uzavřené úvěrové smlouvy pro podstatné porušení smlouvy, odstoupení pod smlouvy doručil žalovanému dne 11. 9. 2018, což vyplývá z žalobcem předložené dodejky (viz čl. 46 spisu). Z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy (viz. čl. 59 spisu) vyplývá, že dlužná částka činí 182 411,49 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2019 vyplývá, že právní předchůdce žalobce postoupil uvedenou pohledávku žalobci, zároveň bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019 (viz čl. 61 spisu). Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu. Soud neprovedl důkaz dokladem o odtahu vozidla, pokladními doklady o stání vozidla na parkovišti a potvrzením zaměstnavatele žalovaného, kterými žalovaný chtěl prokazovat vznik škody, kterou mu způsobil právní předchůdce žalobce. Obrana žalovaného, že právní předchůdce žalobce mu způsobil škodu pozdním vydáním velkého technického průkazu, není důvodná. Jak sám žalovaný uvedl, nikdy se nedomáhal vůči právnímu předchůdci žalobce náhrady způsobené škody ani neprovedl jednostranný zápočet z titulu náhrady škody vůči pohledávce vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl shora uvedeným způsobem zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a od provedení těchto důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci, soud žalovaným označené důkazy neprovedl. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., podle které předchůdce žalobce coby úvěrující přenechal žalovanému coby úvěrovanému částku ve výši 184 041 Kč, za účelem financování koupě motorového vozidla Renault [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [VIN kód], když část kupní ceny ve výši 184 041 Kč byla placena prostřednictvím úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku předchůdci žalobce ve stanovené lhůtě vrátit, a to včetně smluvního úroku v 60 měsíčních splátkách 5 494 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný porušil. K obraně žalovaného soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno a ani žalovaným tvrzeno, že by žalovaný uplatnil vůči právnímu předchůdci žalobce pohledávku z titulu náhrady škody, která měla žalovanému vzniknout včasným neposkytnutím velkého technického průkazu a nemožností užívat předmětné vozidlo. Škoda měla žalovanému vzniknout v průběhu léta 2018 a až nyní žalovaný v rámci své obrany uvádí, že právní předchůdce měl postoupit pohledávku žalobci v ponížené výši, právě o náhradu škody. Žalovaný ale nikdy neuplatnil u právního předchůdce požadavek na zaplacení náhrady škody a ani neprovedl jednostranný zápočet pohledávek. Soud proto považuje obranu žalovaného za účelovou. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1968 obč. zák.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Oprávněný je též požadavek žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty dle § 2048 občanského, smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána v úvěrové smlouvě v článku 11 úvěrové smlouvy. Soud učinil právní závěr, že žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o úvěru vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za sedm úkonů právní služby dle §11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka, 2x účast na jednání soudu a dvě písemná podání soudu ze dne 14. 7. 2020 a 7. 7. 2021) po 9 140 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tak 63 980 Kč. Dále soud přiznal za uvedené úkony právní služby náhradu hotových výdajů podle § 13 uvedeného advokátního tarifu po 300 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem 2 100 Kč. Rovněž soud přiznal žalobci 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 13 876,80 Kč a soudní poplatek ve výši 8 398 Kč Celkem tak náklady řízení činí 88 354,80 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému, aby tuto náhradu nákladů řízení zaplatil žalobci k rukám jeho zástupce.