8 C 321/2020-34 — Okresní soud v Hradci Králové

Manželka se podaným návrhem doručeným soudu dne 1. 10. 2020 domáhala rozvodu manželství. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a souhlasil s ním. S ohledem na epidemii onemocnění COVID 19 rozhodl soud bez nařízení jednání, s tímto postupem soudu účastníci řízení souhlasili. Soud věc projednal v souladu se zákonem č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ZŘS), zejména ustanovení § 383 až § 398. V dané věci soud z návrhu zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Matričním úřadem [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova], [země]. U obou účastníků jde o manželství prvé, poslední společné bydliště měli účastníci v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové. Soud ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že ke dni podání návrhu na rozvod manželství spolu déle než šest měsíců jako manželé nežijí. Soud zároveň shledal jako pravdivá shodná tvrzení manželů o rozvratu jejich manželství a o jejich společném shodném záměru dosáhnout rozvodu manželství. Účastníkům se narodily tři děti, z toho zatím dvě nezletilé. Za příčinu rozvratu manželka označila jednání manžela, který se dopustil [anonymizováno] činu [anonymizováno] a pokusu o [anonymizováno] vůči dcerám a byl dne 9. 8. 2020 zadržen policií. Manžel se k příčině rozvratu nevyjádřil, pouze uvedl, že se k návrhu na rozvod manželství připojuje a souhlasí s ním. Manžel tedy nesporoval žalobkyní tvrzenou příčinu rozvratu manželství. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 0 Nc 1987/2020 – 49 ze dne 13. 5. 2021, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2021, soud zjistil, že soud schválil dohodu rodičů, kterou byla upravena výchova a výživa dětí po dobu po rozvodu manželství. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že manžel byl ve vazbě od [datum] do [datum], kdy byl propuštěn a od té doby pobývá na firemní ubytovně. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2021 ve věci 6 T 17/2021 vyplývá, že manžel byl nepravomocně odsouzen pro zvlášť závažný zločin [anonymizováno] dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečin [anonymizováno] mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin [anonymizováno] dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku dílem ukončený ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečin [anonymizováno] mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Ve věci bylo podáno odvolání. Dle § 755 odst. 1 NOZ může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 NOZ soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 a 3 NOZ, a proto manželství účastníků rozvedl. Dle § 758 NOZ platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Rozvodu manželství brání skutečnosti dle § 755 odst. 2 NOZ, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Žádné takové skutečnosti nebyly v řízení tvrzeny, zjištěny, ani nevyšly jinak najevo (§ 132 o. s. ř.). Na základě zjištěných skutečností a uvedeném právním posouzení dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle citovaného § 757 NOZ, a proto manželství účastníků rozvedl, když za příčinu rozvratu manželství považuje jednání manžela, jenž se dopustil závažného trestného činu vůči dcerám. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 ZŘS a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení neodůvodňují žádné okolnosti případu.