12 C 110/2022-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky jako nezaplacených televizních poplatků za televizní přijímač po 135 Kč měsíčně za období od 1. 2. 2019 do 30. 11. 2021. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Bránila se tím, že jí nikdy nevznikla poplatková povinnost. Televizní přijímač nevlastní ani neužívá. Na adrese [adresa]. Žalobce reagoval tak, že žalovaná se přihlásila dne 30. 4. 2015 jako poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon“), přičemž na základě tohoto jednání byla povinna hradit příslušné měsíční poplatky. Žalovaná se přihlásila k placení televizních poplatků prostřednictvím České pošty s. p., kde byl na její žádost nastaven způsob úhrady SIPO. Evidence byla způsobem úhrady přes SIPO řádně hrazena až do srpna 2018. Poté proti žalované podal žalobu pro neplacení poplatků za období září 2018 až leden 2019. Tuto platební povinnost žalovaná splnila na základě rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2022, č. j. 12 C 303/2019-15. Žalovaná poplatky v dalším období opět nehradila. Žalobce dodal, že ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaná podala odhlášku dle § 8 odst. 8 zákona, což neučinila. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože žalobce je doložil potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků z 30. 4. 2015 a rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2022, č. j. 12 C 303/2019-15. Právní posouzení věci vyplývá z § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, 4, § 5 odst. 3, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 1, 2, § 12 odst. 2 zákona (výše televizního poplatku podle tohoto zákona činí částku 135 Kč). Žalovaná se přihlásila dne 30. 4. 2015 jako poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona, přičemž na základě tohoto jednání byla povinna hradit příslušné měsíční poplatky. Žalovaná nepodala odhlášku dle § 8 odst. 8 zákona a ke skončení její poplatkové povinnosti proto nedošlo. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1802 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neuspěl. Z tohoto důvodu tedy soud přiznal ve věci zcela úspěšnému žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v celkové částce 1 126 Kč. Jedná se o zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu advokáta po 200 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby a s tím související 2 náhrady hotových výdajů po 100 Kč a 21 % DPH (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.).