13 C 159/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 121 260,98 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 17. 12. 2018 smlouvu o úvěru – Expres půjčku, na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 255,04 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 1. 2019. Žalovaná nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou pravidelných splátek, z toho důvodu došlo ze strany žalobce ke dni 24. 3. 2020 k zesplatnění všech pohledávek souvisejících s poskytnutým úvěrem, ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 117 870,53 Kč. Žalobce dále požaduje po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 390,45 Kč Celkem tedy žalobce požaduje po žalované 121 260,98 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žalovaná se nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru, žádosti o úvěr a výpisu z účtu soud zjistil, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 17. 12. 2018 smlouvu o úvěru – Expres půjčku, na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 255,04 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 1. 2019 Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky žalobce. Z vyjádření žalobce k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 3. 2020, výpisu z účtu a amortizační listiny soud zjistil, že ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 117 870,53 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobce doložil poštovním podacím archem, že toto oznámení zaslal žalované dne 22. 9. 2016. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že konečná dlužná částka činila celkem 121 260,98 Kč, kdy se skládala z nesplacené jistiny poskytnutého úvěru ve výši 117 870,53 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 390,45 Kč. Dále z předžalobní výzvy plyne, že žalovaná byla k úhradě vyzvána před podáním žaloby. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Povinnost žalované zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr spolu s poplatky a spolu s úroky, vyplývá z § 2395 o. z. ve spojení se smlouvou o úvěru. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Na základě tohoto rozhodnutí soud dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ten řádně a včas vyzval žalovanou k plnění předmětného plnění. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 4 851 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a) a d) (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to za podmínek ustanovení § 11 odst. 1, písm. a) a d), ve výši dle § 7 odst. 5, za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 5 980 Kč za jeden úkon právní služby (celkem za 3 úkony), celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 17 940 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč + 21% DPH, tedy celkem na částku 22 796,40 Kč Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 27 647,40 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.) (výrok II.). Plnění dle výroku I. a II. soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. l o. s. ř.