13 C 332/2021-28 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 30 000 Kč a příslušenství s odůvodněním, že žalovaná nehradila řádně úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. V důsledku koupě části závodu původního věřitele (tvořené divizí spotřebitelských úvěrů) se ke dni 28. 9. 2018 stala věřitelem pohledávky společnost [právnická osoba], [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z písemné smlouvy bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], dne 2. 1. 2018 poskytla žalované – spotřebiteli – bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo]. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány na 14 600 Kč, které se skládají z úroku 28 % z jistiny, tedy úroku ve výši 5 600 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč (viz článek III odstavec 1 smlouvy). Celková dlužná částka po úhradě poplatku činila 33 800 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Dále se zavázala v souladu s článkem V odstavcem 4 smlouvy o úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když uhradila pouze 4 řádné splátky. Z výpisu z obchodního rejstříku a notářského zápisu bylo zjištěno, ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce [číslo], převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce [číslo], a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru [číslo] – [číslo] byla postoupena na žalobce. Postoupenou dlužnou částku tvoří nezaplacená jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč a příslušenství (kapitalizovaný úrok 2 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 558,08 Kč). Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť předmětem řízení jsou práva ze závazkového vztahu (tj. smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl.) vzniklého po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (viz § 3028 odst. 1 o. z.) a podle ustanovení tohoto zákona na ochranu spotřebitele. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Soud učinil právní závěr, že žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy o úvěru hradit řádně a včas splátky úvěru. Soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit částku v souhrnné výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím, tj. úroky, zákonnými úroky z prodlení a náklady spojenými s mimosoudním vymáháním pohledávky v doložené výši 439 Kč (§ 513 občanského zákoníku). Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty posoudil soud jako důvodný, neboť smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě samotné. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 200 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále soud při stanovení výše advokátovy odměny postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) citované vyhlášky (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) ve výši dle § 14b odst. 1 bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 2 652 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.