13 C 41/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 894 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla dceři žalované [jméno] [celé jméno žalované] dne 14. 5. 2020 ambulantní zdravotní péči na stomatologické klinice žalobkyně. Z tohoto důvodu žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celkové částky ve výši 1 894 Kč v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění, kterou žalované žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 14. 5. 2020 s datem splatnosti 1. 6. 2020 na částku 1 894 Kč. Žalovaná do současné doby nic nezaplatila. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovaná se nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasili. O skutkovém stavu lze učinit závěr, že žalobkyně provedla samopláteckou péči, kdy poskytla dceři žalované [jméno] [celé jméno žalované] dne 14. 5. 2020 ambulantní zdravotní péči na stomatologické klinice žalobkyně. Z tohoto důvodu žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celkové částky ve výši 1 894 Kč v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění, kterou žalované žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 14. 5. 2020 s datem splatnosti 1. 6. 2020 na částku 1 894 Kč. Žalovaná do současné doby nic nezaplatila. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2020 k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Shora uvedené skutečnosti žalobkyně doložila listinnými důkazy, a to fakturou shora citovanou a předžalobní výzvou. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odpovědnost žalované je dána dle přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění. Žalobkyně poskytla žalované samopláteckou péči, která podléhá zpoplatnění. Žalobkyně řádně žalované za tuto poskytnutou péči vyfakturovala dlužnou částku shora citovaným daňovým dokladem. Žalovaná po podání žaloby nic nezaplatila. Protože žalobkyně svůj nárok jednoznačně prokázala listinnými důkazy, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Protože dlužná částka nebyla zaplacena do doby splatnosti částky, byly přiznány úroky z prodlení z této částky následující den po splatnosti. Výše úroků pak odpovídá zákonnému předpisu, tj. § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění - viz § 19 odst. 1,2 nařízení vlády č. 351/2013. O nákladech řízení soud rozhodl dle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., § 14 b odst. 5 písm. a) ve spojení s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 39/2013 ze dne 7. 10. 2014 a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni vůči žalované paušální náhradu ve výši 600 Kč (předžalobní výzva a podání žaloby, tj. 2 x 300 Kč) a částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem 1 000 Kč.