15 C 15/2022-30 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 755 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný byl v období od 14. 11. 2020 do 31. 1. 2021 provozovatelem nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg s [registrační značka], avšak neměl po tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Vozidlo bylo nepojištěno 79 dní, což při denní sazbě příspěvku ve výši 145 Kč činí na základu příspěvku 11 455 Kč Vedle toho žalobce žádal přiznat náklady spojené s vymáháním pohledávky dle § 4 odst. 4 téhož zákona ve výši 300 Kč. Žádal konečně i přiznání úroku z prodlení ve výši stanovené v návrhu na zahájení řízení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dluhu, avšak nezaplatil nic. Žalovaný se žalobě bránil. Uvedl, že pojištění uvedeného vozidla žalovaný hradil společnosti [právnická osoba] za období od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2019 v plné výši. Datum skončení platnosti pojistky je 30. 10. 2019. Dále žalovaný zaplatil, ale nedostal pojistnou smlouvou. Na konci pojistné doby své závazky z pojistné smlouvy považoval za splněné. Uvedené vozidlo bylo používáno pro rozvoz zboží. Ještě před vypršením pojistky toto vozidlo přestal žalovaný pro své potřeby používat a v současné době žalovaný vozidlo nevyužívá, z důvodu skončení platnosti povolení k provozu, kdy od 9. 10. 2019 pozbyla platnosti technická prohlídka. Vozidlo stojí na jednom místě a nemůže způsobit škodu. Žalovaný rovněž v důsledku karanténních opatření spojených s epidemií Covidu utrpěl vážnou újmu a nachází se v tíživé finanční situaci. Teprve nedávno se podařilo dočasně zastavit registraci předmětného vozidla. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Z technického průkazu vozidla s [registrační značka] soud zjistil, že dne 19. 10. 2018 a dne 21. 7. 2021 byl k vozidlu vystaven malý technický průkaz, dne 21. 7. 2021 bylo vozidlo vyřazeno z provozu. Vozidlo registrováno na žalovaného od 19. 10. 2018. Z výpisu z účtu žalovaného u [příjmení] [příjmení] ze dne 8. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl na účtech u tohoto peněžního ústavu deponovánu částky ve výši 415,85 EUR a 1 651,73 Kč. Z výpisu z Centrálního registru vozidel ze dne 28. 6. 2022 soud zjistil, že vlastníkem a zároveň provozovatelem předmětného vozidla s [registrační značka] byl od 19. 10. 2018 do 21. 7. 2021 žalovaný. Ze sdělení [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO], ze dne 28. 6. 2022, soud zjistil, že předmětné vozidlo s [registrační značka] bylo u uvedené společnosti pojištěno na základě pojistné smlouvy [číslo] sjednané se začátkem pojištění od 1. 11. 2018 na dobu určitou. Pojistná smlouva zanikla dnem 6. 8. 2020 ve 24.00 hodin nezaplacením pojistného ve stanovené lhůtě. Žaloba je z části důvodná. Soud zjistil skutkový stav, podle kterého žalovaný byl v období od 14. 11. 2020 do 31. 1. 2021 provozovatelem nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg s [registrační značka], avšak neměl po tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 uvedeného zákona vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu. Vozidlo bylo nepojištěno 79 dní, což při denní sazbě příspěvku ve výši 145 Kč činí na základu příspěvku 11 455 Kč Vedle toho žalobce vynaložil náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 téhož zákona ve výši 300 Kč. Dlužné částky žalovaný žalobce nezaplatil, ačkoliv k tomu byl vyzván (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 4. 2021, předžalobní upomínka ze dne 15. 9. 2021. Jde-li o námitky vznesené žalovaným, žalovaný nesporoval, že v předmětném období od 14. 11. 2020 do 31. 1. 2021 k předmětnému vozidlu jako jeho vlastník a zároveň provozovatel pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. neměl (sám žalovaný uváděl jako datum skončení pojištění 30. 10. 2019, ze sdělení pojišťovny plyne, že pojištění pak trvalo až do 6. 8. 2020). To, zda má vozidlo platné povolení k provozu na pozemních komunikacích, ani to, zda je k takovému provozu využíváno, není z hlediska povinnosti zakotvené v § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., významné, neboť toto ustanovení stanoví pouze jedinou výluku z povinnosti platit žalobci příspěvek, a to odcizení vozidla. Existence této výluky nebyla v řízení ani tvrzena. Rovněž nedobrá finanční situace žalovaného relevantní žalobní obranu nepředstavuje; je to nejvýše signál pro žalobce, že jeho pohledávka, byť formálně přiznaná formou soudního rozhodnutí, může být fakticky nevymahatelná, resp. náklady na její vymožení můžou převýšit zisk takovým vymáháním dosažený. Soud proto žalobě co do příspěvku a poplatku vyhověl, kdy k příspěvku žalobci přiznal též požadovaný úrok z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). V části, v níž se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení ve vztahu k nákladům spojeným s uplatněním příspěvku soud žalobu zamítl, neboť tyto náklady tvoří příslušenství pohledávky a úrok z prodlení z nich požadovat nelze (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobce byl ve věci neúspěšný jen v nepatrné části; žalovanému byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: Soudní poplatek 800 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 600 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna advokáta 150 Kč za 1 úkon právní služby (1x jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h/ a § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 1 050 Kč DPH činí 220,50 Kč. Náklady žalobce tedy činí celkem 2 070,50 Kč (včetně DPH) a jejich náhradu mu soud vůči žalovanému přiznal (výrok II.). Splatnost plnění uloženého žalovanému potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.