17 C 250/2022-56 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou dne 5. 8. 2022 se žalobce domáhal po svém otci (žalovaném) zvýšení výživného, naposledy určeného rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 7 Co 1573/2009-74, ze dne 15. 7. 2009, kterým soud stanovil povinnost otce přispívat na tehdy nezletilého žalobce částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě dále uvedl, že ukončil studium střední školy a je přijat na Vysokou školu [anonymizována tři slova] v [obec], obor [anonymizována dvě slova]. Průměrné měsíční náklady žalobce činí minimálně 7 000 Kč – 8 000 Kč (doprava, stravování, tarif, zájmové aktivity). Nad rámec běžných nákladů nesl žalobce v uplynulých dvou letech náklady mimořádné, např. náklady na dvoutýdenní školní praxi v zahraničí a poplatek za autoškolu. Zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně dle žalobce odůvodňují jeho navýšené náklady a rostoucí potřeby odpovídající věku, jakož i výdělkové a majetkové možnosti jeho otce. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že již 4 roky plní povinnosti v insolvenčním řízení a s ohledem na zájmy jeho věřitelů nárok neuznává, byť náklady žalobce chápe a nerozporuje je. S žalobcem se nevídá, žalobce s ním přerušil veškeré kontakty. Náklady žalovaného na bydlení činí 6 250 Kč. Ve společné domácnosti s bývalou manželkou se stará o nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Výši výživného ponechal na úvaze soudu. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: 3. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce ukončil Střední školu [anonymizována tři slova] v květnu 2022 maturitou složenou s vyznamenáním. V září 2022 nastoupil do prvního ročníku Vysoké školy [anonymizována tři slova] v [obec], kde v současné době studuje obor [anonymizována dvě slova]. Trvale bydlí s matkou v obci [obec] a přes týden v [obec] v bytě 1+kk společně s dalšími dvěma spolubydlícími, za ubytování zde hradí částku 4 000 Kč měsíčně. Zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem nemá, na bydlení matce nepřispívá. Z větších výdajů hradil autoškolu, na kterou si našetřil z brigád. Žalobce doložil soudu potvrzení o studiu na Vysoké škole [anonymizována tři slova] v [obec] (vydané pro období od 16. 6. 2022 do 31. 8. 2023) a dále předložil soudu doklady a účtenky o vynaložení nákladů na ošacení, stravu, sportovní potřeby, kulturu a jiné zájmové aktivity a poplatek za autoškolu ve výši 12 000 Kč ze dne 16. 4. 2021. 4. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že je zaměstnaný ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na pozici teritoriálního manažera, poradce pro hygienu. Bydlí v nájemním bytě o velikosti 2+1 s bývalou ženou a společně pečují o syna [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum], který je toho času v 8. ročníku základní školy. Náklady žalovaného na bydlení činí 6 200 Kč měsíčně, což vyplývá z předloženého čestného prohlášení podepsaného žalovaným. Žalovaný také pečuje o svoji matku (71 let), která je po operaci páteře imobilní. Matce přispívá částkami 4 000 Kč – 6 000 Kč měsíčně, neboť její důchod ve výši 13 000 Kč stačí pouze na nájem garsonky v [obec]. Z předložených výplatních pásek žalovaného za období únor až červenec 2022 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem činí cca 46 000 Kč (pouze v měsíci březnu 2022 měl žalovaný příjem vyšší, když mu byl vyplacen roční bonus odpovídající jedné celé mzdě). 5. Jak dále vyplývá ze zprávy o plnění oddlužení, rozhodnutím ze dne 1. 11. 2018 bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného, který je dosud řešen oddlužením. Dle insolvenční správkyně plní žalovaný své povinnosti dlužníka řádně. 6. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1573/2009-74, ze dne 15. 7. 2009, bylo dále zjištěno, že v řízení zahájenému k návrhu žalovaného na snížení výživného soud rozhodl o snížení výživného pro tehdy nezletilého žalobce na částku 2 500 Kč měsíčně splatnou k rukám matky, a to počínaje dnem 18. 5. 2009 (před více než 13ti lety). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud věc posuzoval dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). <i>8. Dle § 910 odst. 1 o.z. platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>9. Dle § 911 o.z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>10. Dle § 913 odst. 1 o.z. platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle § 913 odst. 2 o.z. platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>11. Dle § 915 odst. 1 o.z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>12. Dle § 921 odst. 1 o.z. platí, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>13. Dle § 922 odst. 1 o.z. platí, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> 14. Při právním posouzení vyšel soud z toho, že žalobce se studiem připravuje na výkon budoucího povolání, a tedy doposud není schopen se sám živit. Potřeby žalobce pak ve svém souhrnu odpovídají potřebám vysokoškoláka. Žalobce je studentem 1. ročníku vysoké školy, musí hradit náklady na cestování mezi bydlištěm a školou, na bydlení v místě školy, na stravu a na pořízení studijních pomůcek. Mimo to pak žalobce hradí též běžné náklady (ošacení, zájmové a sportovní aktivity) a dále i příležitostné jednorázové náklady (např. poplatek za autoškolu). Žalovaný dosahuje příjmu cca 46 000 Kč měsíčně, který odpovídá jeho schopnostem a možnostem. Je v insolvenci a plní oddlužení. Oproti poslednímu rozhodnutí ve věci, vydanému před 13ti lety, zanikla žalovanému jedna vyživovací povinnost, a to k dceři [jméno], která je již samostatná. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně je přiměřené z hlediska výše citovaných ustanovení. Tato částka odpovídá odůvodněným potřebám žalobce a též i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Určení výživného v této výši se jeví jako adekvátní i s ohledem na další vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému [jméno] [celé jméno žalobce], narozenému [datum], jakož i vzhledem k finanční výpomoci žalovaného poskytované jeho matce. 16. Soud posoudil jako důvodný též návrh žalobce na zvýšení výživného zpětně již od 1. 8. 2021 (kdy dovršil žalobce věku 18ti let), neboť má za to, že z hlediska odůvodněných potřeb žalobce, tehdy studenta 4. ročníku střední školy, nejde o požadavek nikterak nadsazený. Vzal přitom v potaz dobu, kdy nebylo o výživném pro žalobce rozhodováno vůbec, placeno bylo výživné v částce 2 500 Kč měsíčně, nad rámec výživného nebylo žalovaným poskytováno ničeho a žalobce měl již tehdy jistě vyšší potřeby (kromě toho vynaložil zvýšený výdaj na úhradu kurzu autoškoly či úhradu za účast na praxi v zahraničí - obojí z roku 2021). Příjmy žalovaného přitom, jak sám uvedl při výslechu, jsou již 5 let neměnné. 17. Soud proto výrokem I. rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného přispívat žalobci s účinností od 1. 8. 2021 na zvýšeném výživném částkou 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem, čímž byl zároveň změněn rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2009, č. j. 7 Co 1573/2009-74. Pokud jde o nedoplatek výživného za období od 1. 8. 2021 do října 2022, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit jej žalobci ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich, neboť úhradě celé částky najednou by žalovaný nebyl schopen vzhledem ke svým příjmům dostát (výrok II.). 18. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalobce se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal.