20 C 314/2021-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobami doručenými zdejšímu soudu dne 19.10.2021 (šlo o návrhy na vydání elektr. platebního rozkazu sp. zn. EPR 244800/2021, EPR 244794/2021 a EPR 244805/2021) se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 1 520 Kč s přísl.. Svůj nárok odůvodnil tím, že ten který žalovaný dne 20.11.2020 (15.10 a 8.12.2020) v Hradci Králové použil k přepravě hromadnou dopravu provozovanou Dopravním podnikem města Hradec Králové, a.s., a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobce pak dne 28.7.2021 uzavřel s Dopravním podnikem města Hradec Králové, a.s., smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku po žalovaných vymáhat. K návrhu žalobce nebyl platební rozkaz vydán a věci byly převedeny pod sp. zn. 20C 314/2021, 8C 315/2021 a 17C 313/2021. V zájmu hospodárnosti řízení bylo soudem rozhodnuto usnesením ze dne 15. prosince 2021 o spojení věci a současně nařízeno jednání. Procesní stanovisko žalovaných k věci nebylo zjištěno. K soudu se na jednání dostavila pouze žalovaná 3/, která po nahlédnutí do zápisu o přepravní kontrole uvedla, že dluhu si je vědoma a zaplatí jej. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané a o skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaní skutečně – jak bylo tvrzeno – cestovali v ten který den v Hradci Králové linkou hromadné dopravy provozované DP města Hradec Králové, a.s., bez platné jízdenky, což vyplývá z jednotlivých zápisů o provedené přepravní kontrole (dokumenty ISAS-CEPR). Žalobce se tak po žalovaných důvodně domáhá zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč. Výrokem rozsudku pod bodem I.-III. tedy soud uložil žalovaným povinnost dlužnou částku zaplatit. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný (1/-3) uzavřel s [právnická osoba], vstupem do jeho dopravního prostředku smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím vznikla žalovanému (1/-3) povinnost uhradit dopravnímu podniku stanovené jízdné, případně též přirážku k němu pro případ, že se neprokáže přepravnímu kontrolorovi platným přepravním dokladem. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je v tomto směru důvodná a proto jí výrokem I.-III. tohoto rozsudku vyhověl. Soud vycházel z předložených listin, když na tom kterém žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla, či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, o němž soud rozhodl podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. K odůvodnění výroku IV.-VI. je třeba uvést, že výše přirážek k jízdnému v hromadné dopravě je stanovena zákonem tak, že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (§ 18a / 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě; § 37 / 6 zákona č.266/1994 Sb., o dráhách). A jejich horní výše je zákonem stanovena tak, aby přirážka k jízdnému již pokryla i přiměřené náklady na vymáhání. Proto soud nemohl přiznat další požadovanou částku žalobcem uplatňovaných tzv. "nákladů spojených s uplatněním pohledávky". I s odkazem na judikaturu ÚS by neměl být žalovaný dodatečně neúměrně zatěžován„ nákladovým dluhem, jehož legitimita je sporná“ (z pohledu ÚS ani není přijatelné, aby se soudní řízení vedla nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli další (zde navíc bez opory v zákoně pouze„ paušální“) náhradě nákladů vymáhání, které ani nejsou přiměřené hodnotě předmětu sporu (dokonce ji výrazně, téměř dvojnásobně převyšují). O nákladech řízení pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když z procesního hlediska úspěšnějším žalovaným náklady dle obsahu spisu v řízení nevznikly, nebyly jim tedy ani ve výroku VII.-IX. rozsudku přiznány. I dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010 (a dalších navazujících rozhodnutí) úspěch účastníků je třeba posoudit ve vztahu k řízení jako celku. Lhůtu k plnění povinností výroků I.-III. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..