38 C 61/2022-45 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne 21. 4. 2022 určení, že žalovaný je vlastníkem vozidla Škoda Octavia, [VIN kód] (dále také jen„ předmětné vozidlo“) eventuálně, že žalobkyně není od 31. 5. 2021 vlastníkem předmětného osobního automobilu. V žalobě tvrdila, že žalobkyně byla vlastníkem předmětného osobního automobilu, které bylo formou aukce prodáno společnosti [právnická osoba] Ze strany kupujícího došlo k úhradě kupní ceny i k převzetí vozidla, včetně veškerých dokladů od vozidla a plné moci přepisu vozidla, kupující byl povinen zajistit přepis vozidla v registru vozidel. Žalobkyně opakovaně vyzývala kupujícího k zajištění přepisu vozidla a z přípisu Magistrátu města Liberec ze dne 25. 10. 2021 se dozvěděla, že kupující vozidlo nepřepsal a jako vlastník nadále figuruje žalobkyně. Žalobkyně podala 9. 11. 2021 žádost o zápis změny vlastníka i provozovatele registru silničních vozidel, ale požadované doklady pro přepis vozidla žalobkyně neměla k dispozici a nebylo v jejích možnostech je opatřit. Kupující správnímu orgánu sdělila, že vozidlo prodala žalovanému. Nařízení bylo správním orgánem přerušeno s tím, že bylo zahájeno další správní řízení o změně vlastníka a provozovatele vozidla, kdy byl vyzván žalovaný, aby se dostavil a doložil chybějící doklady potřebné ke změně. Žalovaný se k jednání nedostavil a Magistrát města Liberec, odbor dopravy, řízení zastavil. Na předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný nereaguje. A žalobkyně není schopna bez součinnosti žalovaného provést změnu vlastníka vozidla v registru vozidel. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereaguje a součinnost neposkytuje, žalobkyně má obavy z případných následků, za které by mohla jako evidovaný vlastník a provozovatel vozidla odpovídat. Vzhledem k výše uvedenému je zde dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva neboť žalovaný neposkytl součinnost a nesplnil svou povinnost spočívající v přepisu vozidel. Pokud by Okresní soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že není možné určit jako vlastníka vozidla žalovaného navrhuje žalobkyně eventuální petit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: Z faktury na čísle listu 7, splatné 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyfakturovala společnosti [právnická osoba] fakturou číslo [PSČ] 224 prodej předmětného vozidla za cenu 77 700 Kč. Z kopie velkého technického průkazu předmětného vozidla soud zjistil, že jako vlastník vozidla je žalobkyně evidována od 31. 7. 2012, kdy bylo vozidlo poprvé registrováno. Ze sdělení Magistrátu města Liberec ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že úřad sděluje žalobci, že k přepisu předmětného vozidla nedošlo. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 20. 10. 2021 na čísle listu 10 až 11 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela smlouvu o prodeji předmětného vozidla s žalovaným dne 20. 10. 2021 za kupní cenu 80 000 Kč. Z protokolu o provedení důkazu listinou na čísle listu 12 sepsaného u Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, dne 4. 1. 2021, bylo zjištěno, že žalobkyni bylo sděleno, že řízení o změnu vlastníka předmětného vozidla bude pro nedoložení evidenční kontroly zastaveno a žalobkyně byla poučena o podání žádosti o určení vlastnictví vozidla soudní cestou. Z usnesení Magistrátu města Liberec ze dne 23. 2. 2022 na čísle listu 12 až 13 bylo zjištěno, že Magistrát města Liberec, odbor dopravy, zastavil řízení ve věci žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka i provozovatele v registru silničních vozidel týkající se předmětného vozidla. Z výzvy k provedení přehlášení vozidla v registru vozidel soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému uvedenou výzvu doporučenou zásilkou podanou dne 10. 3. 2022 na adresu jeho bydliště. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný pozbyl vlastnictví předmětného vozidla v okamžiku jeho vydražení [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., tj. ke dni 31. 5. 2021. K odpovídajícímu zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel nedošlo. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni zahájení řízení. Žalobkyně se domáhala svého nároku určovací žalobou podanou podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, podle kterého se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobkyně nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobkyně dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti. Soud uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení, že není vlastníkem předmětného vozidla, naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení zůstává právní postavení žalobkyně nejisté. Hmotněprávní posouzení vychází z § 30 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, podle něhož uhradil–li vydražitel cenu ve stanovené lhůtě, přechází na něho vlastnictví k předmětu dražby okamžikem příklepu a dále z § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se vlastnické právo k věci určené jednotlivé převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. V řízení bylo prokázáno, že vlastnické právo žalobkyně k předmětnému vozidlu skončilo k 31. 5. 2021, kdy bylo vozidlo vydraženo [právnická osoba] [anonymizováno]. Uvedená společnost vozidlo dále převedla kupní smlouvou ze dne 20. 10. 2021 na žalovaného ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku [právnická osoba] ani žalovaný neposkytli žalobkyni potřebnou součinnost při přepisu vozidla v evidenci vlastníků a provozovatelů vozidel. Žalobkyně je proto nadále zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník, resp. provozovatel, byť se postupem podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pokusila dosáhnout nápravy nesprávného stavu zápisu v této evidenci. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět v části, v níž se žalobkyně domáhá určení, že není vlastníkem předmětného vozidla (viz výrok I). Pokud jde o návrh na určení žalovaného jako vlastníka předmětného vozidla, tak tomuto návrhu nebylo možné vyhovět, neboť žalobkyní předložené listiny tuto skutečnost neprokazovaly. K formulaci žalobního petitu žalobkyní pak soud uvádí, že v daném případě se jedná o dva samostatné nároky, které nelze uplatnit eventuálním petitem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1065/2019, ze dne 24. 7. 2019„ …Je tudíž zjevné, že žalobkyně (nepřípustně) uplatnila v tzv. eventuálním petitu dva samostatné nároky, které spolu nejsou provázány případnou nemožností splnění prvního z nich, jako je tomu typicky u žalob na vydání věci, eventuálně náhradu škody…“. Soud proto žalobě částečně vyhověl a určil, že žalobkyně není od 31. 5. 2021 vlastníkem předmětného vozidla, když tento závěr soudu má oporu v provedeném dokazování. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, z důvodu, že žalobkyně byla úspěšná pouze s jedním ze dvou nároků.