38 C 92/2022-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 27. 1.2022 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 193,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému, který nebyl zdravotně pojištěn, dne 16. 7. 2021 samopláteckou péči. Z tohoto důvodu žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celkové částky ve výši 1 193,01 Kč v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění, kterou žalované žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 4. 10. 2021 s datem splatnosti 3. 11. 2021. Žalovaný do současné doby nic nezaplatil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasili. O skutkovém stavu lze učinit závěr, že žalobkyně provedla žalovanému samopláteckou nutnou a neodkladnou zdravotní péči. Z tohoto důvodu žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celkové částky ve výši 1 193,01 Kč v souladu s příslušnými položkami přílohy č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění, kterou žalovanému žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 4. 10. 2021 s datem splatnosti 3. 11. 2021 na částku 1 193,01 Kč. Žalovaný do současné doby nic nezaplatil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021 k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Shora uvedené skutečnosti žalobkyně doložila listinnými důkazy, a to fakturou, poukazem na ošetření a předžalobní výzvou. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s přílohou č. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění. Žalobkyně poskytla žalovanému samopláteckou péči, která podléhá zpoplatnění. Žalobkyně řádně žalovanému za tuto poskytnutou péči vyfakturovala dlužnou částku shora citovaným daňovým dokladem. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil. Žalobkyně svůj nárok jednoznačně prokázala listinnými důkazy, a proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky a soud přiznal úroky z prodlení z této částky následující den po splatnosti. Výše úroků pak odpovídá zákonnému předpisu, tj. § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění - viz § 19 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013. O nákladech řízení soud rozhodl dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 13 odst. 4 ve spojení s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 39/2013 ze dne 7. 10. 2014 a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni vůči žalovanému paušální náhradu ve výši 600 Kč (předžalobní výzva a podání žaloby, tj. 2 x 300 Kč) a částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem 1 000 Kč.