12 C 60/2023-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala, aby soud snížil její vyživovací povinnost k žalovanému, kterou stanovil Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 8. 2022, č. j. 15C 9/2022-53 na 1 200 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že její poměry placení výživného v této výši nedovolují. Je na mateřské dovolené se synem [jméno] [příjmení], [datum narození] a rodičovský příspěvek činí 10 000 Kč měsíčně. Trpí onemocněním [anonymizováno], několikrát týdně je nucena se podrobovat [anonymizováno] a připravuje se na [anonymizována dvě slova]. Její měsíční příjem činí 17 000 Kč a platí z něho 16 500 Kč nájemné a energie spojené s bydlením. Ve své péči má syna [jméno] [příjmení], na kterého platí jeho otce výživné 5 500 Kč měsíčně. Její partner zajišťuje další platby. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že je ve 2. ročníku středního učiliště, kde se učí truhlářem. Žádný příjem nemá. Žalobkyně mu žádné výživné neplatí a na výživném vznikl dluh 31 000 Kč. Otec žalovaného sdělil, že potřeby žalovaného od poslední úpravy narostly. Platby za obědy se zvýšily z 640 Kč na 1 200 Kč měsíčně. Otec pracuje jako strojník bagru a dosahuje čistého měsíčního výdělku 30 000 – 35 000 Kč. Vyživovací povinnost má ještě k synovi [jméno], kterému je 16 let a žije s žalobkyní. Platí pro něho výživné 5 500 Kč měsíčně a kontakt s ním má minimální. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2022, č. j. 15C 9/2022-53 soud zjistil, že určil výživné pro žalovaného 1 200 Kč měsíčně od 1. 4. 2022. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně trpí onemocněním [anonymizováno], vyživovací povinnost měla k synovi [jméno] a [jméno] a její příjem spočíval v rodičovském příspěvku 10 000 Kč měsíčně. V projednávané věci je zřejmé, že vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému stále trvá. Žalovaný totiž studuje a není schopen se sám živit (§ 911 o. z.). Při stanovení výživného soud vycházel z ustanovení § 913 odst. 1 a 2 o. z., podle kterých pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Soud došel k závěru, že od poslední úpravy výživného v roce 2022 potřeby žalovaného narostly v důsledku navýšení cen obědů. Jeho majetkové poměry nedovolují, aby své náklady hradil sám. Na straně žalobkyně v mezidobí nedošlo k takovým změnám, které by snížení výživného odůvodnily. Žalobkyně je stejně jako v době předchozího rozhodnutí o výživném nemocná, její příjem se nesnížil a rozsah vyživovacích povinností zůstal stejný. Soud proto návrh žalobkyně na snížení výživného zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení podlehla, ale žalovanému náklady nevznikly.