20 C 8/2023-48 — Okresní soud v Hradci Králové

Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu dohody o uznání dluhu. Žalobkyně uvedla, že byla nájemkyní bytu na adrese [ulice a číslo] [obec]. Pronajímateli uhradila kauci ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně se dne 10. 3. 2020 se žalovaným domluvila, že mu pronájem bytu přenechá, a že mu zároveň prodá část vybavení bytu, které bylo jejím vlastnictvím. Žalovaný se písemně zavázal zaplatit žalobkyni za rohovou sedačku kupní cenu 5 000 Kč a za psací stůl kupní cenu 2 000 Kč. Dále se zavázal zaplatit jí náhradu za převedenou kauci ve výši 5 000 Kč. Celková částka 12 000 Kč měla být uhrazena do 10. 3. 2021. Jelikož tedy žalovaný nesplnil, k čemu se takto zavázal, dluží částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným skutečně došlo k uzavření shora specifikované dohody (ve spise na č.l. 4), kterou žalovaný nesplnil. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobkyní předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Žaloba je pak důvodná. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Právní vztah mezi účastníky je třeba po právní stránce posuzovat dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle kterého uzná-li někdo písemně svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyně samozřejmě má právo i na úrok z prodlení (dle ustanovení § 1968 a § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 151, 142 odst. 1 o.s.ř., resp. podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně byla totiž v řízení od soudního poplatku osvobozena. Soud žalobě vyhověl, povinnost zaplatit soudní poplatek má tedy podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích žalovaný. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, resp. 900 Kč. Výše soudního poplatku je dána položkou 1 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky dále soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří: - Soudní poplatek ve výši 100 Kč podle položky 2 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta ve výši 4 850 Kč za tři úkony právní služby dle této vyhlášky (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále náleží náhrada hotových výdajů á 300 Kč za tyto 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a.t. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.; ve věci byly splněny předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).