13 C 229/2023 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 11 668 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela s původní věřitelkou – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu č. , tel. číslo, , na základě které poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 952 Kč, a to v 52 týdenních splátkách. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když své závazky z této smlouvy nehradila řádně a včas, přičemž ani ke dni splatnosti poslední splátky (12. 11. 2007) svůj závazek nesplnila. Dosud uhradila pouze částku 18 284 Kč, která byla započtena na poplatek a částečně na jistinu. Následně byla pohledávka postoupena nejprve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., a poté žalobkyni. Pohledávka byla postoupena v celkové výši 11 668 Kč. Žalobkyně požaduje v tomto řízení nedoplatek jistiny se zákonným úrokem z prodlení.Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Žaloba je zčásti důvodná.Ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 11. 2006 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala věřiteli vrátit spolu s poplatky v souhrnné výši 11 952 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 576 Kč. Celkem měla žalovaná zaplatit 29 952 Kč (viz smlouva o půjčce č. , tel. číslo, ). Ze smluv o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla společností , právnická osoba, postoupena dne 19. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., a následně dne 24. 8. 2018 na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Postoupení byla žalované řádně oznámena doporučenými dopisy (viz dopis ze dne 25. 6. 2015 včetně podacího archu a dopis ze dne 11. 9. 2018 včetně podacího archu). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou, která byla žalované odeslána dne 12. 9. 2023 doporučeným dopisem (viz předžalobní výzva a podací arch). Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila na svůj dluh celkem částku 18 284 Kč. Jednotlivé splátky byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek (viz článek 5 Smluvních podmínek Smlouvy).Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) ve spojení se zákonem č. 321/2001, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v souladu s uzavřenou smlouvou o půjčce, avšak žalovaná porušila svou povinnost vrátit věřitelce řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků, když na půjčku plnila jen v částečném rozsahu (18 284 Kč). Postoupení pohledávek ze smlouvy o půjčce z původní věřitelky na žalobkyni posoudil soud dle § 1879 a násl. o. z. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a úředním sdělením České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení za období od 2. 7. 2015 do 26. 9. 2023. Soud přihlédl k tomu, že věřitelka (resp. její předchůdci) s podáním žaloby vyčkávala od roku 2009, kdy se pohledávka stala splatnou. Uvedené právní jednání ovšem koliduje se zásadou ne ultra alterum tantum, která ukládá, aby přiznaný úrok nepřevyšoval jistinu. Vzhledem k tomu žalobkyni byla přiznána částka 6 960 Kč, která fakticky představuje pevný úrok ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003), považoval soud za rozporné s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.) uplatnění úroků plynoucích od splatnosti pohledávky do uplatnění pohledávky u soudu. Zdejší soud se tak inspiroval úpravou v § 1805 o. z., který stanoví, že při otálení věřitele lze přiznat úroky do výše jistiny, s tím, že ode dne uplatnění pohledávky u soudu úroky znovu poplynou, proto úrok přiznal až ode dne následujícího po podání žaloby, když opačný postup by byl v rozporu s dobrými mravy (viz výrok II.).O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč. Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč, k jejichž zaplacení byla žalovaná zavázána v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).