20 C 362/2023-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 237910/2023) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvod-nil tím, že žalovaná u společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , čerpala prostřednictvím smlouvy o zápůjčce ze dne 21.3.2007 částku ve výši 15 000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 25 440 Kč. Žalovaná však uhradila pouze část dluhu ve výši 6 720 Kč. Žalobce s účinností k 24.8.2018 uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná dne 21.3.2007 skutečně uzavřela smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy č. , tel. číslo, , na základě níž žalovaná získala půjčku ve výši 15 000 Kč, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh i včetně příslušenství.O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila (nad rámec v žalobě zohledněné částečné úhrady), nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně :Soud vztah mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) právně posoudil dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 v souladu s § 3028 odst. 3 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), a to dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 657 a § 658 upravujícími institut smlouvy o půjčce. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Soud vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku na jistině, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, plus částku souhrnného úroku 3 720 Kč.Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (Totéž viz. ustanovení § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení : ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).Soud výrokem I. však žalobci úrok z prodlení zčásti nepřiznal. I dle ust. § 1805 odst. 2 věta první o.z. : Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Dané rozhodnutí v jednotlivé konkrétní věci tak dle přesvědčení soudu vyhovuje představě o spravedlivém řešení vztahu mezi účastníky.V tomto řízení ani nebyl shledán přesvědčivý důvod pro odchylné rozhodnutí (pro odchylné posouzení pro řízení určujících otázek) než v rozhodnutí ve věci sp.zn. 13C 229/2023 mezi týmiž účastníky. - I v souladu s ust. § 13 o.z. č. 89/2012 Sb. (i např. dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 252/04, ze dne 25. 1. 2005) platí, že již učiněný výklad by měl být východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to v souladu s postulátem právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti).I v tomto řízení tedy považoval soud za rozporné s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.) uplatnění úroků plynoucích od splatnosti pohledávky do uplatnění pohledávky u soudu (viz výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1,2 o. s. ř. Žalobce v řízení v převážné části uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud však při rozhodnutí o nákladech řízení vychází z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010, podle kterého úspěch účastníků je třeba posoudit ve vztahu k řízení jako celku, a je nutno vzít v úvahu i požadované příslušenství. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce zaznamenal v řízení úspěch co do cca 1/3, tedy má vůči žalované právo na náhradu cca 1/3 nákladů, které v řízení vynaložil. Soud tedy přiznal žalobci ve výroku III. částku 800 Kč. Náklady řízení v této výši jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.Lhůtu k plnění ohledně výroků I. a III. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. - ukládá-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.