38 C 162/2024-51 — Okresní soud v Hradci Králové

Návrhem došlým soud dne 20. 5. 2024 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovaným 1) a 2) od 1. 7. 2023. V návrhu uvedl, že žalovaní jsou jeho synové, kterým podle soudem schváleného smíru platí výživné. Žalobce se dozvěděl, že jeho synové nestudují a má podezření z podvodu. Dále se domáhal vrácení neoprávněně vyplacených částek výživného.Žalovaní s k návrhu nijak nevyjádřili a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavili. Soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Z usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 11. 2023 č.j. , spisová značka, , kterým byl schválen soudní smír mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovaným platit výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně pro každého z nich. Usnesení o schválení soudního smíru nabylo právní moci dne 20. 11. 2023.Z potvrzení ČZÚ, Fakulty lesnické a dřevařské ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaní byli zaspáni ke studiu na uvedené vysoké škole od 13. 9. 2023 do 7. 5. 2024.Žalobce uvedl, že k placení výživného pro zletilé syny (žalované 1 a 2) se zavázal, neboť v době uzavření smíru vycházel z toho, že oba synové studují na vysoké škole, a to na ČZÚ, Fakultě lesnické a dřevařské. Následně se dozvěděl, že jeho synové na vysoké škole nestudovali. Z toho důvodu podával na policii trestní oznámení pro podvod.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr skutkovém stavu. Žalovaní -synové žalobce - byli studenty , právnická osoba, univerzity, Fakulty lesnické a dřevařské v období od 13. 9. 2023 do 7. 5. 2024, kdy jejich studium skončilo. Nebylo zjištěno, že by žalovaní pokračovali v řádném studiu ani to, že by nebyli schopni se sami živit.Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Na základě provedeného dokazování soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovaným, neboť bylo prokázáno že žalovaní studium na vysoké škole – Fakultě lesnické a dřevařské ukončili k 7. 5. 2024. V soudním řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, z níž by soud mohl dovodit, že vyživovací povinnost žalobce k žalovaným stále trvá. Soud proto vycházel z provedených listinných důkazů a vyživovací povinnost žalobce k žalovaným zrušil od 8. 5. 2024. Ve druhém a ve třetím výroku tohoto rozsudku soud zastavil řízení v části, v níž vzal žalobce žalobu zpět, a to v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně a žalovaným žádné náklady řízení nevznikly.