38 C 171/2025-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 13. 1. 2024 č. smlouvy , Anonymizováno, poskytl žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 12. 2. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 7. 2025. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne 15. 4. 2024 částku 8 200 Kč, dne 16. 2. 2024 5 808 Kč, dne 13. 1. 2024 částku 5 500 Kč, dne 20. 3. 2024 8 520 Kč, dne 19. 4. 2024 51 Kč, dne 20. 5. 2024 částku 25 Kč.Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby:- služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 453,84 Kč- služba “Presto” za poplatek ve výši 659,71 Kč- informační SMS servis za poplatek ve výši 119,04 KčŽalovaná splatila na jistinu celkem 104,71 KčŽalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvu vypověděl. Žalovaná se tak ocitla v prodlení 28. 8. 2024. Žalovaná dluží částku 58 682,41 Kč, která se skládá z jistiny: 27 999,20 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru: 507,08 Kč, smluvního úroku: 28 800,27 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“: 98,82 Kč, poplatku za službu „Presto“: 591,04 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“: 25,92 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 20. 1. 2025.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaná sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 25 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 2. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 14. 7. 2025. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 2 505,74 % a denní úrok 1,066 %. Žalobce převedl žalované na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 28 104 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětný úvěr splatila žalobci více než žalobcem uváděných 104,71 Kč.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 2 505,74 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalované vydání částek, které jí poskytl bez právního důvodu, a které představují bezdůvodné obohacení žalované.Soud proto výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 27 999,29 Kč (vyplacená částka 28 104 Kč mínus žalovanou zaplacených 104,71 Kč) a s požadovaným úrokem z prodlení. Jinak žalobu zamítl (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce a žalovaná v řízení uspěli jen částečně.