38 C 220/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 31. 8. 2024 č. , hodnota, poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 2. 2026. Žalobce převedl žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 31. 8. 2024 částku 7 700 Kč a dne 31. 8. 2014 částku 15 300 Kč. Žalovaný splatil na jistinu dne 3. 10. 2024 částku 67,45 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvu vypověděl. Žalovaný se tak ocitl v prodlení 4. 2. 2025. Žalovaný dluží částku 47 442,42 Kč, která se skládá z jistiny: 22 932,50 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru: 429,98 Kč, smluvního úroku: 24 079,94 Kč (0,88 % denně z nesplacené části jistiny). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 21. 5. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaný sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 2. 2026. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1 246.40 % a denní úrok 0,883 %.Z potvrzení , právnická osoba, soud zjistil, že žalovanému byla dne 31. 8. 2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, převedena celkem 23 000 Kč pod VS , var. symbol, . Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na předmětný úvěr splatil žalobci více než žalobcem uváděných 67,45 Kč.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 1 246.40 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalovaném vydání částek, které jí poskytl bez právního důvodu a které představují bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 22 932,50 Kč (vyplacená částka 23 000 Kč mínus žalovaným zaplacených 67,45 Kč) a s požadovaným úrokem z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., když v řízení měl převážný úspěch žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly.