26 EVC 2/2024-84 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 12. 2024 domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 76 687,87 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedl, že poskytl žalovanému dne 15. 8. 2023 zdravotní službu – převoz na základě příkazu ke zdravotnímu transportu a dále dne 11. 8. 2023 až 15. 8. 2023 nutnou a neodkladnou zdravotní péči včetně laboratorních vyšetření. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl platně pojištěn, vznikl žalobci na základě § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nárok na úhradu péče v celkové výši 76 687,87 Kč. Žalovaný žalobci dluh ani po výzvě nezaplatil.Žalovanému se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, proto mu byl ustanoven opatrovník.Opatrovník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce uplatil nároky po právu.Z vyúčtování péče soud zjistil, že žalobce poskytl ve dnech 11. 8. až 15. 8. 2023 žalovanému nutnou a neodkladnou zdravotní péči a dále laboratorní vyšetření, a to v hodnotě 60 636,74 Kč a v hodnotě 15 815,64 Kč.Z příkazu ke zdravotnímu transportu ze dne 15. 8. 2023 a vyúčtování výkonu transportu vyplývá, že žalobce provedl pro žalovaného zdravotní transport z lůžkového interního oddělení žalobce na , adresa, , a to v hodnotě 235,49 Kč.Z uznání dluhu v českém a polském jazyce soud zjistil, že žalovaný ke dni 14. 8. 2023 uznal dluh za poskytnutí zdravotní péče co do částky 35 000 Kč, přičemž vzal zároveň na vědomí, že dlužná částka za poskytnutou zdravotní péči nemusí být konečná a může se navýšit.Z faktury č. , hodnota, na částku 235,49 Kč se splatností 8. 10. 2023, faktury č. , hodnota, na částku 60 636,74 Kč se splatností 5. 1. 2024 a faktury č. , hodnota, na částku 15 815,64 Kč se splatností 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanému poskytnutou zdravotní péči řádně vyúčtoval, a to i s podrobným uvedením jednotlivých provedených výkonů.Žalovaný v řízení neprokázal, že by byl pojištěn nebo že by žalovanou částku žalobci zaplatil.Z výzev ve spojení s doporučenými zásilkami soud zjistil, že žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dlužných faktur, doporučené zásilky adresované na poslední známou adresu žalovaného se vrátily žalobci jako nevyzvednuté.O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalobce poskytl žalovanému ve dnech 11. 8. až 15. 8. 2023 nutnou a neodkladnou zdravotní péči a dále laboratorní vyšetření a dále dne 15. 8. 2023 zdravotní transport. Poskytnutá péče nebyla kryta zdravotním pojištěním. Žalobce poskytnutou péči žalovanému vyúčtoval fakturou č. , hodnota, na částku 235,49 Kč se splatností 8. 10. 2023, fakturou č. , hodnota, na částku 60 636,74 Kč se splatností 5. 1. 2024 a fakturou č. , hodnota, na částku 15 815,64 Kč se splatností 20. 3. 2024. Žalovaný dluh žalobci ani po upomínkách nezaplatil.Soud žalobu shledal důvodnou a po právní stránce posoudil projednávanou věc následovně:Žalovaný nemá bydliště na území České republiky, soud se proto zabýval otázkou, zda je mezinárodně příslušný. Na věc je třeba aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 (dále jen nařízení EU č. 1215/2012), přičemž podle čl. 5 nařízení EU č. 1215/2012 osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky vyplývá z článku 7 nařízení EU č. 1215/2012, podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1 a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě poskytování služeb místo na území členského státu kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije s písmeno a).Žalobce poskytl žalovanému zdravotní péči, tato poskytnutá zdravotní péče nebyla pokryta pojištěním, žalovaný je tak povinen žalobci za poskytnutou zdravotní péči a zdravotní transport zaplatit v souladu s § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a to v souladu s vyúčtováním vystaveným žalobcem. Žalovaný byl informován o cenách úkonů v listině nazvané vyúčtování péče, které byly přílohou každé vystavené faktury. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 76 687,87 Kč za poskytnutou zdravotní péči a zdravotní transport.O povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž povinnost zaplatit úrok z prodlení soud žalovanému uložil dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur.O nákladech řízení soud rozhodl z úřední povinnosti výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud proto přiznal žalobci proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 835 Kč, dále má žalobce právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (za předžalobní výzvu a za podání žaloby) dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 4 435 Kč.Lhůtu k plnění dle výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.Soud nepřiznal výrokem III. České republice právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně a náhradě nákladů opatrovníka žalovaného, když žalovanému byl opatrovník ustanoven z důvodu nemožnosti doručení žalovanému do ciziny.O odměně a náhradě nákladů ustanoveného opatrovníka bude rozhodnuto po právní moci rozsudku samostatným usnesením.