38 C 300/2025-29 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2025 č. , hodnota, poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 46 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobce převedl žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 2. 1. 2025 částku 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovaného o tom informoval. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou celého úvěru dne 6. 5. 2025. Žalovaný dluží částku 36 266,38 Kč, která se skládá z jistiny: 16 999,99 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 338,30 Kč a smluvního úroku: 18 928,09 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 8. 9. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaný sjednali spotřebitelský úvěr až do výše 46 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1. 2. 2025 a datum splatnosti úvěru byl sjednán na 26. 6. 2026. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1 422,87 % a denní úrok 0,933%. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že žalobce převedl žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku 17 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na předmětný úvěr splatil žalobci více než žalobcem uváděných 0,01 Kč.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 1 422,87 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalovaném vydání částek, které mu poskytl bez právního důvodu a které představují bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 16 999,99 Kč (vyplacená částka 17 000 Kč mínus žalovaným zaplacených 0,01 Kč). Zákonný úrok z prodlení soud žalobci přiznal od 4. dne následujícího od odeslání předžalobní upomínky, která byla odeslána dne 8. 9. 2025 a žalovaný tak měl duh zaplatit nejpozději 11. 9. 2025. Ode dne 12. 9. 2025 je žalovaný v prodlení. Výše úroků odpovídá ustanovení § 1 970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II).Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., když v řízení měl převážný úspěch žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly.