4 C 190/2020-77 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 34 283 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 96,27 % ročně žalobkyni splatit v 30 měsíčních splátkách po 1 419 Kč. Dne [datum] byl žalovanému dále poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10 472 Kč, čímž došlo k navýšení původního úvěru a počtu splátek o 18. Z titulu revolvingového úvěru měl žalovaný vrátit žalobkyni 25 542 Kč (úrok ve výši 76,68 % p. a.). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku v celkové výši 43 989 Kč), v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 19 047,26 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 184,47 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem 3 splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 552 Kč), právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala vždy z aktuálně zbývající nové jistiny úvěru za období od [datum] do [datum], tj. ve výši 14 684 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 58,29 % ročně, opět vždy z aktuálně zbývající nové jistiny úvěru za období od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 51 084 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 599 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem v 30 měsíčních splátkách po 1 419 Kč splatných vždy nejpozději k 17. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 96,27 % ročně. K této smlouvě žalobkyně doložila také předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a prohlášení žalovaného, v němž mimo jiné stvrdil, že veškeré informace, jež poskytl žalobkyni v souvislosti se smlouvou, jsou pravdivé a úplné. V článku V. smlouvy strany sjednaly pro případ splacení vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek, bude úvěrovanému úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. úvěrující poskytně úvěrovanému revolving – další peněžní prostředky. Souhlas projeví úvěrující vyplacením revolvingu. Výši revolvingu činila 10 472 Kč a celková částka se v případě poskytnutí revolvingu navyšuje o 25 542 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru a formuláře). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne [datum]. 4. Žalobkyně dále doložila dokument s názvem„ Hodnocení klienta“ podepsaný žalovaným, kam žalovaný uvedl jako svůj jediný pravidelný příjem čistý měsíční příjem důchod ve výši 11 777 Kč, výdaje 3 800 Kč a 2 500 Kč na nájemné, inkaso, doprava a ostatní, volné zdroje činily 5 477 Kč (hodnocení klienta). K tomuto žalobkyně doložila oznámení ČSSZ o výši důchodu žalovaného 11 777 Kč. Žalobkyně měla k dispozici i kopii OP žalovaného a výpis z osobního účtu žalovaného, z něhož bylo zjištěno, že tento splácel kontokorent v částce 1 835,07 Kč za měsíc říjen 2014 a že konečný zůstatek jeho účtu činil minus 2 947,94 Kč a disponibilní zůstatek včetně kontokorentu 2 051,06 Kč (výpis z účtu za období říjen 2014). Konečně žalobkyně doložila výpis z registru [příjmení], v němž nebyly uvedeny žádné dlužné závazky žalovaného; výpis z nebankovních registrů ohledně CBS skóre žalobkyně nedoložila. 5. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 43 989 Kč. 6. Upomínkami ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů. 7. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem ze dne [datum]. 8. Z žalobkyní předloženého„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a revolving ve výši 10 472 Kč a žalovaný se tyto zavázal splatit za dohodnutých podmínek. Žalobkyně měla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, to však neučinila řádně, když za situaci příjmů žalovaného z důchodu ve výši 11 777 Kč neprozkoumala jeho výdaje, spolehla se pouze na jeho tvrzení a nevzala v potaz skutečnost, že žalovaný neměl žádné disponibilní zdroje na účtu a měl závazek splácet kontokorent. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle odst. 1 § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy: věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a poté 10 472 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud dále zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, ohledně těchto žalobkyně prokázala, že byly z její strany ověřeny, neboť se nespokojila pouze s tvrzením žalovaného, že pobírá důchod v uvedené výši, nýbrž si vyžádala k tomuto tvrzení doklady, a to konkrétně výpis z účtu a výměř o důchodu dosvědčující výši příjmu. Co se však týče výdajů žalovaného, tak ohledně těchto nelze mít za to, že byly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani, pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Žalobkyně neměla k dispozici ani doklad o inkasu, ani jiné doklady prokazující výdaje žalovaného. Měla však k dispozici výpis z účtu, z něhož bylo zřejmé, že žalovaný splácí kontokorent a že nemá žádné disponibilní příjmy, že je jeho stav účtu v mínusu a že má možnost pouze dočerpat kontokorent. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Navíc má soud pochybnosti o pravdivosti prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů, které na bydlení činí pouze 2 500 Kč. Ve světle vědomosti žalobkyně o velmi nízkém příjmu žalovaného – důchodce a při jeho neověřených výdajích a povinnosti splácet další závazek je zřejmé, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou odbornou péčí a přesto mu úvěr za