13 C 321/2014-66 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 005 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] [účinnost], žalovaný však sjednané pojistné řádně neplatil a za období od 26. 5. 2012 do 3. 10. 2012 zůstal žalobkyni dlužen shora uvedenou částku. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu, žalobkyně požadovala též zaplacení úroku z prodlení, a to pouze za období od 4. 10. 2012, tj. ode dne následujícího po dni zániku pojištění, do 4. 7. 2013 (do podání žaloby), který vyčíslila částkou 56,53 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu s názvem [anonymizováno 7 slov] [číslo] s počátkem pojištění dne [datum], v níž se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 2 822 Kč. To však žalovaný nečinil, a byl proto ze strany žalobkyně dopisem ze dne 16. 8. 2012 vyzván k úhradě dlužného pojistného. Dopisem ze dne 24. 10. 2012 bylo žalovanému oznámeno ukončení pojistné smlouvy ke dni 2. 10. 2012 z důvodu neplacení pojistného a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného. Dle doložené pojistné bilance ze dne 29. 10. 2014 zůstal žalovaný žalobkyni dlužen za shora uvedené období na pojistném částku 1 005 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky dále vyzván upomínkami ze dne 12. 2. 2013 a 5. 6. 2013. 5. Podle § 6 odst. 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění účinném do 31. 12. 2013), vzniká pojištění prvním dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později. Podle § 12 zákona č. 37/2004 Sb., právo na pojistné vzniká dnem uzavření smlouvy nebo dnem dohodnutým ve smlouvě a není-li dohodnuto jinak je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu. 6. Podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013), jde-li o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem. 7. Na základě shora uvedených důkazů má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva, ve které se žalovaný zavázal platit sjednané pojistné. Žalovaný této své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen na pojistném částku 1 005 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného je opodstatněn i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to pouze za období od 4. 10. 2012 do 4. 7. 2013. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Při určení výše odměny advokáta, vzal soud v úvahu, že vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 25. 4. 2013 zrušena a postupoval proto dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výši náhrady soud určil v souladu se současným zněním advokátního tarifu (tj. zněním účinným od 1. 7. 2014), a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, který se zabýval otázkou tzv. přísudku v bagatelních věcech zahájených formulářovými žalobami. V něm vyslovil známou právní větu, podle níž„ v řízení v takzvané bagatelní věci, jež bylo zahájeno„ formulářovou“ žalobou proti spotřebiteli, má být výše odměny za zastupování žalobce advokátem určena jen jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny.“ Tento závěr našel odraz v zavedení nového ustanovení do advokátního tarifu, s účinností právě od 1. 7. 2014 a soud má ve světle uvedeného nálezu ústavního soudu za to, že je namístě, aby v projednávané věci, která spadá do kategorie„ formulářových žalob“ byla náhrada nákladů řízení určena právě postupem dle § 14b advokátního tarifu. Advokátka žalobkyně ve věci učinila tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a za každý z těchto úkonů jí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč a podle odst. 5 téhož ustanovení jí zároveň náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.