14 C 272/2020-54 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobou podanou u soudu domáhá žalobce určení, že vlastníkem silničního vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen vozidlo) je žalovaný. Dle žaloby žalobce prodal motorové vozidlo dne [datum] žalovanému, avšak tento nesplnil svoji povinnost vyplývající z kupní smlouvy, nenahlásil změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a neuzavřel smlouvu o zákonném pojištění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dle kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla (dále jen smlouva) prodal žalobce dne [datum] vozidlo žalovanému. Dle článku VI. smlouvy bylo povinností kupujícího nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a pojistit vozidlo. Z plné moci ze dne [datum] vyplývá, že žalobce zmocnil žalovaného k zastupování při registraci vozidla, při provádění změn vlastníka vozidla a úkonů s tím spojených. Z výpisu z registru silničních vozidel ze dne [datum] vyplývá, že žalobce je i nadále evidován jako vlastník a provozovatel vozidla, přičemž vozidlo má nově [registrační značka]. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen oz) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, přičemž předmětem byl prodej vozidla, ve smyslu ustanovení § 2079 odst. 1 oz, na jejímž základě se žalovaný stal vlastníkem vozidla. Dle smlouvy se žalovaný zavázal přepsat vozidlo v registru silničních vozidel a uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, což však neučinil. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 28 Cdo 814/2005 je naléhavý právní zájem na určení dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. soud spatřuje ve skutečnosti, že jako vlastník vozidla je dosud v registru silničních vozidel zapsán žalobce. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.