22 C 275/2020-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaná povinna uhradit, neboť nedostála své povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobkyně [právnická osoba] pronajaté přijímací zařízení, konkrétně [anonymizováno 7 slov]), který byl žalované předán k dočasnému užívání na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum]. Pohledávka za žalovanou z tohoto titulu byla následně postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované písemně oznámena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované internetové připojení a žalovaná se zavázala za tuto službu platit. Zároveň se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout v souvislosti s touto službou k pronájmu modem WIFI ED 3, který měl být žalované dodán dne 7. 4. 2016. Dále se žalovaná ve smlouvě pro případ, že nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku dle článku 7 Podmínek právního předchůdce žalobkyně tvořících nedílnou součást smlouvy, zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku. V článku 7.4. Podmínek pak bylo ujednáno, že pronajaté přijímací zařízení je nutné právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 14 dnů po ukončení smlouvy. Dle doloženého ceníku právního předchůdce žalobkyně činila výše pokuty za nevrácený modem 2 000 Kč. Na základě doloženého zakázkového listu podepsaného žalovanou má soud za prokázané, že předmětný modem byl žalované dodán a nainstalován dne 7. 4. 2016. Rovněž v tomto zakázkovém listu byla žalovaná výslovně upozorněna na skutečnost, že pokud v souladu s článkem 7 Podmínek nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku, je právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Dopisem ze dne 8. 2. 2017 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od předmětné smlouvy z důvodu neplnění platebních povinností ze smlouvy ze strany žalované a vyzval žalovanou k vrácení pronajatého zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, tj. do 6. 3. 2017, s upozorněním, že v opačném případě jí bude naúčtována smluvní pokuta dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 3. 2019. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020. 4. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací, konkrétně internetu, a v souvislosti s ní dále rovněž smlouva o pronájmu movité věci – modemu ve smyslu § 2316 občanského zákoníku, přičemž se žalovaná zavázala v případě ukončení smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně tento modem vrátit pod sankcí smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Následně došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k odstoupení od smlouvy z důvodu neplnění platebních povinností ze strany žalované, avšak žalovaná ani přes výzvu nedostála své povinnosti právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý modem vrátit. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo vůči žalované právo na zaplacení smluvní pokuty v požadované výši, neboť povinnost uhradit smluvní pokutu byla sjednána přímo ve smlouvě a nadto žalovaná tuto povinnost stvrdila rovněž v zakázkovém listu. Výše sjednané smluvní pokuty je přitom dle názoru soudu přiměřená zajištěné povinnosti. Pohledávka za žalovanou byla následně platně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 7. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 1 489 Kč. 8. Žalobkyně se pak v rámci odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení v elektronickém platebním rozkazu vydaném ve věci bránila proti aplikaci § 14b advokátního tarifu, neboť dle jejího názoru nejde o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když se nejedná o žalobu, ve které by se měnila pouze identifikace žalované a žalovaná částka. Ačkoli uplatňuje u soudu více nároků, nejedná se o nároky totožné, jelikož je žaloba vždy co do skutkových okolností zcela individualizovaná a nelze ji označit za„ formulářovou“. S tímto výkladem žalobkyně se však soud nemůže ztotožnit. Pokud by totiž soud tento výklad přijal, byla by aplikace § 14b advokátního tarifu vyloučena prakticky ve všech případech, neboť téměř u každé žaloby je nutno uvést individuální skutečnosti vztahující se ke konkrétnímu nároku. Podstatné však je, že žalobce v jednotlivých žalobách mění právě pouze tyto individuální skutečnosti spočívající kupříkladu v datu uzavření smlouvy, v období, za které je daná částka požadována, v datu, k němuž se žalovaný dostal do prodlení, atp., aniž by každý jednotlivý případ vyžadoval složitější právní posouzení. Na skutečnost, že se v daném případě jedná právě o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ukazují další žaloby podané ke zdejšímu soudu ze strany žalobkyně v roce 2020, a to pod sp. zn. 14 C 245/2020, 22 C 310/2020 či 4 C 315/2020, jejichž struktura je totožná s touto žalobou, a je tak zřejmé, že žalobkyně používá ustálený vzor. Dle názoru soudu jde tedy o případ, na který zákonodárce cílí v § 14b advokátního tarifu.