13 C 208/2021-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 6 521 Kč. Jednotlivé nároky představovaly následující položky: 294 Kč byla cena za službu„ [anonymizováno]“ spočívající v umožnění sledování televizních stanic online s moderními funkcemi poskytovanou žalovanému ze strany žalobkyně v období od 12. 9. 2017 do 27. 10. 2017; 146 Kč byla cena za pronájem„ [anonymizována dvě slova]“ přenechaného žalovanému za účelem možnosti využívání služby„ [anonymizováno]“ ve shora uvedeném období; 4 082 Kč představovala smluvní pokuta tvořená souhrnem všech plateb za službu„ [anonymizováno]“, na které by žalobkyni vznikl nárok v případě, že by smlouva trvala do konce dohodnuté doby a kterou byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat ode dne prodlení žalovaného s úhradou ceny za službu (konkrétně se jednalo o smluvní pokutu vyčíslenou za období 615 dnů); 1 999 Kč činila smluvní pokuta vyčíslená ve výši ceny nevráceného„ [anonymizována dvě slova]“ 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla [datum] uzavřena„ [anonymizováno 5 slov]“, v níž se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému sledování převzatého televizního vysílání prostřednictvím tzv.„ [anonymizována dvě slova]“ a žalovaný se zavázal platit cenu za tuto službu stanovenou ceníkem a cenu za pronájem„ [anonymizována dvě slova]“ opět stanovenou ceníkem. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců. V článku 5) smlouvy nadepsaném jako„ Sankční ujednání“ byl popsán postup v případě prodlení žalovaného s úhradou peněžitých závazků vůči žalobkyni. Konkrétně měla žalobkyně v případě prodlení s úhradou jakékoli pravidelné platby delšího než 5 dní zaslat žalovanému e-mailem upozornění na neuhrazení závazku, v případě prodlení s úhradou jakékoli pravidelné platby delšího než 15 dní měla žalobkyně zaslat žalovanému e-mailem upozornění na neuhrazení závazku a zároveň mu přerušit poskytování služby a konečně v případě, že bude prodlení žalovaného s úhradou trvat dalších 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy, kdy dle článku 7.6 Obchodních podmínek mělo dojít k ukončení smlouvy doručením písemného vyhotovení odstoupení žalovanému. Jestliže by žalobkyně odstoupila od smlouvy, mělo jí vzniknout oprávnění požadovat po žalovaném smluvní pokutu za porušení povinnosti včasné úhrady pravidelných plateb ze strany žalovaného ve výši souhrnu všech plateb ceny služby, na něž má žalobkyně nárok dle smlouvy za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení žalovaného, do konce doby určité smlouvy a uhrazení plné ceny„ [anonymizována dvě slova]“ dle ceníku platného v době, kdy nastalo prodlení. Dle doloženého Ceníku platného od [datum] byla cena za službu„ [anonymizováno]“ stanovena na 199 Kč měsíčně, cena za pronájem„ [anonymizována dvě slova]“ byla stanovena na 99 Kč měsíčně a cena„ [anonymizována dvě slova]“ byla stanovena na 1 999 Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2017 žalobkyně upozornila žalovaného na skutečnost, že uběhlo více než 45 dní ode dne, v němž vypršelo jeho předplatné služby„ [anonymizováno]“, tj. ode dne 27. 10. 2017, avšak ani přes upozornění neuhradil platbu za další období, v důsledku čehož mu byla služba pozastavena. Zároveň bylo žalovanému oznámeno, že ze shora popsaných důvodů žalobkyně od smlouvy odstupuje a byl vyzván k úhradě plateb za služby v celkové výši 440 Kč a smluvních pokut v celkové výši 6 081 Kč do 15 dní od doručení dopisu. 1. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena tzv. inominátní smlouva tak, jak to předpokládá ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“ Žalobkyně svému závazku z uzavřené smlouvy dostála a umožnila žalovanému v souladu s dohodnutými podmínkami sledovat převzaté televizní vysílání, avšak žalovaný svou povinnost hradit za tuto službu určenou cenu porušil, což vedlo až k odstoupení žalobkyně od smlouvy. Žalobkyni tak vůči žalovanému vzniklo právo na úhradu ceny za poskytování služby v období od 12. 9. 2017 do 27. 10. 2017 v celkové výši 294 Kč a také právo na úhradu ceny za pronájem„ [anonymizována dvě slova]“ v období od 12. 9. 2017 do 27. 10. 2017 v celkové výši 146 Kč. Dále je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 999 Kč představující cenu„ [anonymizována dvě slova]“. Sjednání smluvní pokuty umožňuje ustanovení § 2048 odst. 1,:„ (1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Tato smluvní pokuta přitom byla sjednána přímo ve smlouvě s jasným odkazem na ceník žalobkyně a její výše odpovídající ceně nevráceného zařízení se jeví jako přiměřená. Právo na zaplacení další sjednané smluvní pokuty ve výši souhrnu všech plateb ceny služby, na něž by měla žalobkyně nárok dle uzavřené smlouvy za období od okamžiku, kdy nastalo prodlení žalovaného, do konce doby určité této smlouvy vyčíslené na částku 4 082 Kč však soud žalobkyni nepřiznal. Je totiž zjevné, že žalovaný by na této smluvní pokutě prakticky uhradil plnou cenu za služby, které by mu žalobkyně poskytovala, pokud by smlouva mezi účastníky trvala po sjednanou dobu, a to bez toho, aniž by musela tyto služby na oplátku reálně poskytovat. Přitom k tomuto následku by došlo, napři. i v případě prodlení s úhradou byť i jen minimální částky (např. 1 Kč). Ujednání o této smluvní pokutě tak dle názoru soudu představuje ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele tak, jak s tím počítá § 1813 občanského zákoníku:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.“ Občanský zákoník pak v § 1815 jako výchozí pravidlo stanoví, že takováto zakázaná ujednání jsou neúčinná:„ K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.“ Soud proto k ujednání o smluvní pokutě sjednané pro případ prodlení s úhradou peněžitých závazků nepřihlížel a v této části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnul. 1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.