13 C 325/2021-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 6 094 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o cenu za elektřinu dodanou žalovanému právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba] [anonymizováno] v období od 9. 2. 2018 do 25. 6. 2019 na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne [datum]. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala také zaplacení úroků z prodlení, které požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel„ Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN“ [číslo] v níž se zavázal dodávat žalovanému sjednané množství elektřiny a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a žalovaný se zavázal odebrat právním předchůdcem žalobkyně dodanou elektřinu a uhradit mu řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Cena elektřiny pak byla stanovena vždy dle aktuálně platného ceníku, přičemž výše záloh do prvního vyúčtování byla dohodnuta na 500 Kč měsíčně. Fakturou [číslo] ze dne 5. 2. 2019 splatnou k 19. 2. 2019 právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému nedoplatek za elektřinu dodanou v období od 9. 2. 2018 do 1. 2. 2019 ve výši 2 309 Kč a fakturou [číslo] ze dne 30. 6. 2019 splatnou k 15. 7. 2019 právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému nedoplatek za elektřinu dodanou v období od 2. 2. 2019 do 25. 6. 2019 ve výši 3 785 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatků ze dne [datum] a [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, přičemž doložené potvrzení o zaplacení kupní ceny dokládá, že ujednaná kupní cena byla ze strany žalobkyně jejímu právnímu předchůdci uhrazena. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 4. 3. 2021. Žalovaný byl pak ze strany právního předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě nezaplacených záloh a poplatků, a to konkrétně upomínkami ze dne 29. 8. 2018, 24. 10. 2018, 11. 12. 2018 a 23. 4. 2019. K úhradě konečné dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2021. 1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který stanoví, že„ (1) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.“ Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně dodával žalovanému do jím označeného odběrného místa elektřinu v dotčeném období. Žalovaný však cenu za odebranou elektřinu neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání pohledávky vyplývá ze skutečnosti, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena, tak jak to umožňuje § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“ Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok z prodlení pak žalobkyně požadovala vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalovaného zavázal jak k úhradě ceny dodané elektřiny, tak i k zaplacení úroku z prodlení a žalobě tak vyhověl v celém rozsahu. 1. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že náhradu nákladů řízení požaduje nesníženou dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). To odůvodnila tím, že v žalobě nemění pouze výši a splatnost pohledávky, ale i další skutečnosti podstatné pro uplatnění nároků ze smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným a tento žalobní návrh je plnohodnotný s jinými žalobními návrhy, u nichž ke korekci nákladů nedochází. V tomto ohledu odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze. S tímto názorem žalobkyně se však zdejší soud neztotožňuje. V ustanovení § 14b je jednoznačně uvedeno, v jakých případech je třeba toto ustanovení aplikovat. Jedná se o řízení, která byla zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v nichž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V daném případě se jedná o typický příklad formulářové žaloby, přičemž tyto žaloby, v nichž je změněno prakticky pouze datum uzavřené smlouvy, adresa odběrného místa, období, za které je požadována cena za odebrané energie a samotná výše této ceny, žalobkyně podává opakovaně. O tom svědčí množství dalších obdobných návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (srov. např. řízení vedená pod sp. zn. 6 C 174/2018, sp. zn. 5 C 138/2019 či sp. zn. 22 C 273/2019). Obdobnost spočívá v tom, že žalobkyně opakovaně podává žaloby proti různým osobám, nicméně se však stále jedná o vymáhání pohledávek nedoplatku za energie. Aplikace zákonných ustanovení zde nevyžaduje žádné složité právní posouzení, neboť právní kvalifikace je stále totožná. Pokud by soud přistoupil na logiku uplatňovanou žalobkyní, nebylo by možno § 14b advokátního tarifu aplikovat téměř na žádný typ žalob. Žaloba byla podána dne 6. 8. 2021, přičemž na žaloby podané po datu 1. 7. 2014 je třeba aplikovat zmíněné ustanovení § 14b advokátního tarifu o náhradě nákladů řízení v případech v tomto ustanovení specifikovaných. 1. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.