20 C 115/2016-109 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou ze dne 29. 7. 2016 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavební objekt s [adresa], způsob využití: rodinný dům a pozemku p. [číslo] druh pozemku: zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k.ú. [obec]. Současně uvedl, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byla předmětná nemovitost prodána žalovanému, když žalobce vystupoval jako prodávající. Předmětná kupní smlouva je však neplatná, neboť jeho podpis byl na něm podvodně vylákán. Uvedl, že pro žalobu svědčí naléhavý právní zájem, když jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitosti zapsán žalovaný. 2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, když uvedl že není dána jeho pasivní legitimace, když předmětné nemovitosti byly prodány v insolvenčním řízení a dále předmětná věc již byla řešena v rámci insolvence pod sp. zn. 22 ICm 999/2017 u Krajského soudu v Ostravě, když se jednalo o totožný předmět, kdy žaloba byla zamítnuta. 3. Na jednání dne 9. 11. 2022 se dostavil pouze žalovaný a jeho právní zástupce, když žalobce ani jeho právní zástupce se nedostavil bez omluvy. 4. Soud se nejprve zabýval námitkou nedostatku pasivní legitimace a za tímto účelem provedl dokazování seznamem nemovitostí na [list vlastnictví] a výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ke dni 2. 11. 2022, když z těchto důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný není zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí, tedy není pasivně legitimován. Předmětné nemovitosti byly převedeny v důsledku kupní smlouvy ze dne [datum]. S ohledem na toto zjištění, soud upustil od dalšího dokazování a předmětnou žalobu vůči žalovanému v souladu s § 154 o.s.ř. zamítnul, když pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 5. O náhradě nákladu soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když to byl žalovaný, který byl v řízení plně úspěšný a soud mu přiznal částku 40 297,70 Kč. Tato částka sestává z dvou úkonů právní služby (převzetí věci a účast na jednání), když soud vycházel z tarifní hodnoty 1 626 734,14 Kč, neboť žalovaný soudu předložil kupní smlouvu na předmětné nemovitosti včetně ceny, za kterou byla nemovitosti prodána, tedy odměna za jeden úkon činí 14 820 Kč (srov. § 8 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tedy 29 640 Kč a ze dvou paušálních náhrad za každý z úkonů po 300 Kč, tj. 600 Kč. Dále soud žalovanému přiznal náhradu cestovného osobním vozidlem [anonymizováno] na trase [obec] Hodonína a zpět (cesta na jednání), při kombinované spotřebě benzinu natural 95 ve výši 5,9 l /100 km, při vyhláškové ceně (srov. vyhlášku č. 511/2021 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.) včetně amortizace vozidla, tj. 2 563,92 Kč. Dále soud přiznal náhradu za ztrátu času na cestě na jednání a zpět v rozsahu 5 půlhodin, tj. 500 Kč (srov. § 14 vyhl.č. 177/1996 Sb.). S ohledem na skutečnost, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, byla mu přiznána i 21% náhrada z částky 33 303,90 Kč, tj. 6 993,80 Kč. 6. Soud nad rámec uvádí, že se při rozhodování o náhradě nákladu řízení zabýval i skutečností, že k zcizení předmětné nemovitosti z žalovaného došlo až v průběhu řízení. Avšak s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena cca rok před jednáním, zástupce žalobce byl dotazován, zda bude činit nějaké procesní úkony, avšak ten byl nečinný, soudu nezbylo nic jiného, než nařídit jednání a rozhodnout v meritu věci. A proto soud přistoupil k tomu, že žalovanému přiznal náhradu nákladu řízení zcela.