20 C 132/2021-50 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 23 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 535,75 Kč (z jistiny 15 000 Kč od 11. 11. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaný úrok ve výši 7 540,98 Kč (úrok ve výši 23,72% ročně z 15 000 Kč od 4. 11. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce [číslo] kterou dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným a na základě, které mu poskytla částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti, když žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2017. Současně žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila pouze 2 500 Kč a ani na výzvu neuhradila zbývající část. Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 15 342 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 246,2 Kč (z částky 11 653,28 Kč od 21. 7. 2017 do 6. 12. 2017), kapitalizovaný úrok ve výši 6 672,37 Kč (ve výši 23,72% ročně z částky 11 653,28 Kč od 21. 7. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení z částky 11 653,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 11 653,28 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce [číslo] kterou dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným a na základě, které mu poskytla částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti, když žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 365 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 20. 7. 2017. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze 5 826 Kč a ani na výzvu neuhradila zbývající část. Dne [datum] došlo k postoupení předmětných pohledávek, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 2 100 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Před podpisem smlouvy ve dne 20. 9. 2016 byla vyplněna zákaznická karta, ve které žalovaná uvedla, že její čistá měsíční mzda činí 18 700 Kč, další příjem má ve výši 4 785 Kč, výdaje představuje nájem ve výši 5 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 4 200 Kč, splátky úvěru 1 460 Kč. K tomuto měla doložit pracovní smlouvu, nájemní smlouvy a výměru důchodu. Současně uvedla, že žije v nájmu od května 2016 v rámci společné domácnosti„ ostatní“. 4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 800 Kč (kapitalizované úroky), administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Současně s podpisem smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které žalovaná uvedla, že její čistá měsíční mzda činí 23 140 Kč, výdaje představuje nájem ve výši 10 800 Kč, výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč. K tomuto měla doložit pracovní smlouvu, nájemní smlouvy a výměru důchodu. Současně uvedla, že žije v nájmu od června 2016 v rámci společné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem a je vdaná. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (str. [anonymizováno] z [anonymizováno]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, soud zjistil, že pohledávky za poskytnutí peněžitých částek byly postoupeny na současnou žalobkyni. Když tato skutečnost byla žalované sdělena dopisem, tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ 6. Podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 7. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzených spotřebitelských úvěrů, když na základě Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalované 15 000 Kč a na základě Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] poskytla 12 000 Kč, když v těchto smlouvách se dále měli dohodnout na úrocích, administrativním poplatku a poplatku za bezhotovostní inkaso. 8. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. 9. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. <i>10. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018).</i> 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla nejprve částku 12 000 Kč, když žalovaná vrátila 5 826 Kč a následně jí byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaná vrátila 2 500 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Dále bylo prokázáno, že poskytnutí těchto finančních částek došlo na základě spotřebitelských smluv - o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně však řádně nezkoumala ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet předmětný úvěr, když se spokojil pouze s vágním vyplněním zákaznické karty, bez toho, že by informace zde uvedené ověřil. Ačkoliv v zákaznické kartě jsou vyplněny položky, co mělo být předloženo, soud má pochybnosti o pravdivosti tvrzení a skutečném předložení dokumentů. Rozdíl v nájmu v rozmezí tří měsíců, když žalovaná stále žila na stejném místě, činí přes 6 tisíc Kč. Původně žalovaná uvedla náje