20 C 132/2022-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 5 000 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit v důsledku porušení povinnosti vrátit žalobkyni set-top box pronajatý jí za účelem poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím internetu na základě smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky. S ohledem na prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 27. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a žalovaná se zavázala za tuto službu„ [anonymizováno] TV“ hradit žalobkyni sjednanou odměnu a další poplatky a náklady ve výši podle platného ceníku. Za účelem umožnění přijímání příslušných služeb žalobkyně žalované pronajala koncové zařízení, a to konkrétně [anonymizováno] NET. Pro případ nevrácení koncového zařízení ze strany žalované byla přímo v textu smlouvy mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, ve kterých bylo v článku 10.9 uvedeno, že smluvní strany jsou oprávněny smlouvu vypovědět i bez uvedení důvodu ve výpovědní lhůtě 30 dnů. Nedílnou součástí smlouvy byly i zvláštní podmínky pro službu [anonymizována dvě slova], dle bodu 4.4 v případě ukončení smlouvy byl účastník povinen technické zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení Smlouvy. 4. Žalovaná požádala prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 12. 4. 2021 o ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací z důvodu stěhování. Smlouva byla dle předžalobní výzvy ukončena 12. 5. 2021. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2021 k úhradě smluvní pokuty 5 000 Kč, neboť nevrátila poskytnuté zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. 5. Na základě předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, přičemž žalované bylo za účelem přijímání těchto služeb pronajato technické zařízení, v rámci této smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit pronajaté koncové zařízení tak, jak to umožňuje § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ Soud tuto smluvní pokutu posoudil jako platně sjednanou, neboť byla srozumitelným způsobem sjednána přímo v textu smlouvy a její výše 5 000 Kč se nejeví jako zjevně nepřiměřená zajišťované povinnosti, tudíž se nejedná o ujednání, jež by zakládalo v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele tak, jak to předpokládá § 1813 o. z. Jelikož žalovaná v souladu s ustanovením Všeobecných podmínek přistoupila k ukončení smlouvy, vzniklo žalobkyni v souladu se Zvláštními podmínkami pro službu [anonymizována dvě slova] právo požadovat po žalované vrácení pronajatého koncového zařízení. Žalovaná však této povinnosti nedostála, když technické zařízení nevrátila ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy 12. 5. 2021, tudíž žalobkyni vzniklo oprávnění požadovat po žalované uhrazení předmětné smluvní pokuty. Soud proto žalovanou k její úhradě zavázal. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. právo požadovat úroky z prodlení. Protože žalovaná nevrátila zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy, byla v této lhůtě povinna zaplatit smluvní pokutu. Žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, soud byl proto tímto návrhem vázán a vyhověl návrhu žalobkyně zcela tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v tomto případě jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších obdobných návrhů podaných žalobkyní ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 13 C 77/2021, sp. zn. 13 C 87/2021 či sp. zn. 23 C 17/2021) a je tak třeba náklady řízení určit dle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.