20 C 18/2022-50 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 42 504,70 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum], a na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 151 000Kč, které se žalovaná zavázal splácet v pravidelných splátkách. Součástí smlouvy byla dohoda o úrocích ve výši 16,22% ročně. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně nehradila, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 3. 2021, když o tomto byla žalovaná informována. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky z [obec] [anonymizováno] na žalobkyni, a to s účinností od 1. 6. 2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 18. 6. 2021. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 42 504,7 Kč, která je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 39 086,70 Kč a připsanými úroky úvěru ve výši 591,00 Kč a částkou 2 827 Kč, která představuje poplatky, dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 546,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 504,7 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 16,22 % ročně z částky 39 086,7 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a úrok 16,22 % ročně z částky 591 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, [obec] [anonymizováno] při posuzování žádosti vycházela od informací získaných od žalované, když žalovaná měla u [obec] [anonymizováno] veden běžný účet č. [bankovní účet], tedy [obec] [anonymizováno] měla k dispozici údaje, na základě kterých mohla posoudit její platební morálku. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaná, ač byla řádně předvolána, k jednání se nedostavila ani nepožádala včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový [anonymizováno] [právnická osoba] podepsala dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované v prosinci roku 2014 částku 151 000 Kč Součástí smlouvy byl [právnická osoba], pro bankovní obchody (dále jen Ceník) a všeobecné obchodní podmínky, soukromá klientela. Dle smlouvy měla žalovaná předmětný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 028 Kč, kdy nejpozději měl být úvěr splacen 6. 12. 2021. Ze sdělení [obec] [anonymizováno] ze dne 8. 4. 2022 soud zjistil, že žádost byla podána v rámci tzv. kreditní linky, když z účtu, který vedla [obec] [anonymizováno], bylo zjištěno, že příjem žalované činil 18 255 Kč, když žalovaná sama uvedla 17 248 Kč, žalovaná uvedla, že má nulové výdaje, když sama banka za pomocí svého modelu výdaje žalované stanovila na 8 158 Kč a dále žalované uvedla, že má splátky ve výši 2 000 Kč, když žalobkyně sama svým šetřením zjistila, že měla orientační splátky 1 500 Kč u kreditní karty, 3 333 Kč u kontokorentního úvěru mimo [anonymizována dvě slova] a úvěr na stavební spoření mimo [anonymizována dvě slova] ve výši 2 008 Kč, tj. celkové výdaje + nový úvěr 3 028, tj. 9 869 Kč, tj. 18 027 Kč. 4. Z výpisu z účtu žalované, vedené u [právnická osoba] v roce 2014 soud zjistil, že žalovaná z 12 měsíců 6x přečerpala kontokorent (leden až květen a srpen), v měsících, kdy nedošlo k přečerpání kontokorentu, došly na účet mimořádné platby, a to v červnu 32 841 Kč z [anonymizována dvě slova] pojištění, v červenci 62 350 Kč z penzijní [právnická osoba] [anonymizováno], v říjnu došlo k navýšení kontokorentu na 40 000 Kč, současně žalovaná obdržela půjčku od [právnická osoba] a dále ji na účet došla mimořádná částka za částečné vyrovnání dědictví. V tomto měsíci je zde uveden položka nájem za 3 měsíce a odeslaná částka 22 200 Kč Poslední dva měsíce v roce nedošlo k přečerpání kontokorentu, avšak zůstatek na účtu byl v listopadu 1 128,27 Kč a v prosinci 4 757,81 Kč vždy včetně kontokorentu, když v prosinci byla současně žalované poskytnuta půjčka ve výši 151 000 Kč od [obec] [anonymizováno]. 5. Z podkladu pro soudní řízení soud zjistil, že žalovaná za celou dobu splácení uhradila částku 230 007,18 Kč. 6. Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 23. 2. 2021 a následně ji bylo zasláno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 3. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2021, která ji byla stejného dne odeslána. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně dohody o úplatě a potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek ID [číslo] soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2021, které jí bylo téhož dne odesláno, když současně byla tímto vyzvána k úhradě dlužné částky. 8. Podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 9. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy předchůdkyně žalobkyně měla, na základě smlouvy o úvěru, žalované poskytnout částku 151 000 Kč a žalovaná ji společně s poplatky a úroky měla nejpozději do 6. 12. 2021 celou splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 028 Kč. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. 10. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018). 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 151 000 Kč, když žalovaná na tvrzený úvěr uhradila částku 230 007,18 Kč. Dále bylo prokázáno, že k poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy, smlouvy o úvěru, která byla podepsána mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou. Povinností [obec] [anonymizováno], před poskytnutím úvěru, bylo řádně zkoumat ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet předmětný úvěr. 12. V daném případě nelze říci, že by [obec] [anonymizováno] svou povinnost nesplnila, když se řádně zabývala příjmovou i výdajovou stránkou žalované, když měla k dispozici i údaje plynoucí z běžného účtu, který pro