20 C 198/2022-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 263 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou, která byla jejím zaměstnancem, uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum], na základě které byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč v hotovosti dne 18. 3. 2021. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 10 měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila, uhradila pouze 23 737 Kč. Dluh ve výši 16 263 Kč se stal splatným dne 23. 4. 2021, kdy byl se žalovanou ukončen ze strany žalobkyně pracovní poměr. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o zápůjčce, žalovaná byla zaměstnankyní žalobkyně (pracovní smlouva ze dne [datum]). Peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převzala žalovaná v hotovosti dne 18. 3. 2021 (výdajový pokladní doklad ze dne 18. 3. 2021). Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje březnem 2021. V bodě 2 odst. 2 smlouvy bylo dohodnuto, že v případě skončení pracovního poměru žalované, se stane celý dosud nesplatný zůstatek zápůjčky splatným, a to k poslednímu dni trvání pracovního poměru. Pracovní poměr byl se žalovanou ukončen ke dni [datum], kdy dle druhopisu dodejky převzala dopis od žalobkyně o zrušení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatelem. Na dluh žalovaná dle příjmových pokladních dokladů hradila nepravidelně, a to dne 18. 3. 2021 uhradila 4 000 Kč, dne 18. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 13 311 Kč, dne 31. 5. 2021 částku 2 426 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne 24. 2. 2022. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána 4. 2. 2022. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 5. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168 se použijí na spotřebitelský úvěr b) poskytovaný zaměstnavatelem jeho zaměstnancům jako vedlejší činnost s roční procentní sazbou nákladů nižší, než je roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů obvykle nabízených na trhu, a který není obecně nabízen veřejnosti, a podle odst. 3: Na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. Podle § 122 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Jednalo se o smlouvu mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní jako spotřebitelkou sjednanou bez úroku, proto je nutno aplikovat i zákon o spotřebitelském úvěru. V důsledku ukončení pracovního poměru žalované dne [datum] se stal dluh žalované ve výši 16 263 Kč splatným. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni částku 16 263 Kč a rovněž úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 16 263 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. b) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 16 263 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 000 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala vícekrát (např. sp. zn. 4 C 186/2020).