20 C 201/2022-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala na základě účastnických smluv, uzavřených v rámci zákaznické smlouvy [číslo] mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [právnická osoba], zaplacení částky 1 576 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné platby za neuhrazené služby třetích stran. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [právnická osoba] a žalovanou byla v rámci zákaznické smlouvy [číslo] dne [datum] uzavřena účastnická smlouva [číslo] dne [datum] účastnická smlouva [číslo] (včetně nastavení služeb), na základě kterých se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a související služby (zprostředkování služeb třetích stran), za což se žalovaná zavázala hradit ceny dle ceníku. Ceny služeb předchůdkyně žalobkyně a třetích stran vyplývaly z ceníku služeb. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Žalovaná předchůdkyni žalobkyně neuhradila vyúčtování služeb [číslo] to služby třetích stran – platební služby v celkové výši 1 052 Kč, splatné 1. 10. 2017. Žalovaná neuhradila ani vyúčtování služeb za služby třetích stran – platební služby a zprostředkované služby [číslo] v celkové výši 524 Kč, splatné dne 31. 8. 2017. K vyúčtováním byl doložen souhrnný přehled služeb, které žalovaná využila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne 21. 8. 2017. Z důvodu prodlení žalované předchůdkyně žalobkyně vypověděla účastnické smlouvy výpovědí ze dne 29. 10. 2018. 4. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dopisem ze dne 11. 9. 2020, v té byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [právnická osoba] na základě účastnických smluv poskytovala žalované služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Současně žalobkyně žalované v souladu se smluvními podmínkami zprostředkovala služby třetích stran - platební a zprostředkované služby ve smyslu § 2 písmena n) zákona, poskytované třetími subjekty, které byla oprávněna účtovat předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná cenu poskytnutých služeb neuhradila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu výše uvedených služeb. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená“. Žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 524 Kč ve výši 8,05 % ročně od 9. 10. 2017 do zaplacení a z částky 1 052 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát.