20 C 62/2022-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 820,40 Kč, s tím, že tato částka sestává z částky 7 760 Kč představující nezaplacenou jistinu, zákonného úroku z prodlení z částky 7 760 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč z částky ve výši 690 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 3 220,40 Kč představující smluvní pokutu, a to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ve znění Smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala do 11. 4. 2020 vrátit předchůdkyni žalobkyně částku 14 760 Kč. Žalovaná však předmětnou částku zcela nezaplatila, když na jistině dluží částku 7 760 Kč a je tak povinna uhradit nejen dlužnou částku, ale rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a předmětná pohledávky přešla na žalobkyni. Schopnost žalované splácet úvěr byl ověřen nahlédnutím do registrů – ISIR, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací. 2. Žalovaná v řízení podala odpor a požádala o splátkový kalendář, když v současnosti je v pracovní neschopnosti. 3. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil, když oba účastníci svou neúčast omluvili. Na jednání byly provedeny předložené listinné důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 27. 9. 2019 žalovaná zaslala ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 0,1 Kč. Soudu byly předloženy smlouvy o úvěru dne [datum], [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 14 760, a to do 19. 1. 2020, s tím, že byl možný odklad splatnosti a ze dne 12. 3. 2020, [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 14 760, a to do 11. 4. 2020, s tím, že ani jedna smlouva neobsahuje podpis žalované nebo předchůdce žalobkyně. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované dne 20. 12. 2019 částku 12 000 Kč. Žalovaná měla být vyzvána k zaplacení dlužné částky výzvami ze dne 12. 5. 2020, 7. 7. 2021, 3. 8. 2021, upomínkou ze dne 11. 3. 2020 a ze dne 9. 11. 2021, když pouze v posledním případě byl soudu předložen doklad o odeslání zásilky, a to dne 9. 11. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně přílohy [anonymizováno] [číslo] a potvrzením o přijetí platby ze dne [datum], soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, které ji bylo odesláno dne 29. 6. 2021, když současně byla tímto vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na účet dne 20. 12. 2019 částku 12 000 Kč. Z žádného důkazu však nebylo prokázáno, že by se jednalo o povinnost vyplývající z tvrzené smlouvy o úvěru, když ani jedna předložená smlouva nebyla podepsána. Rovněž nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy tzv. dálkové, elektronicky či jiným způsobem, když sice žalovaná dne 27. 9. 2019 zaslala na účet předchůdkyně žalobkyně částku 0,1 Kč, avšak nijak v platbě nebylo definováno, že by se jednalo o verifikační platbu k tvrzeným smlouvám a z hlediska časové osy se jedná o tříměsíční rozestup, tedy v tomto nelze ani shledat návaznost. Žalovaná, jak bylo prokázáno z tvrzení samotné žalobkyně, částečně částku vrátila, když ji zbývá uhradit jistina ve výši 7 760 Kč, což žalovaná nijak nerozporovala. 7. Soud nad rámec uvádí, že i kdyby bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, byla by smlouva s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ve spojení s čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť), absolutně neplatná, když žalobkyně nijak konkrétně nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované, tedy její schopnost úvěr řádně splatit. 8. Žalovaná se tak podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., bezdůvodně na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a to tím, že ji předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu zaslala částku 12 000 Kč a žalovaná z této částky žalobkyni nevrátila 7 760 Kč, tedy soud v této části žalobě vyhověl. 9. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 760 Kč od 15. 6. 2021 do 10. 7. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky 690 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 3 220,4 Kč soud žalobu zamítnul, když nebylo prokázáno, že by došlo k řádnému uzavření smlouvy. 10. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 7 760 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od 11. 7. 2021, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení předmětné částky, a to oznámením o postoupení pohledávky, která byla žalované doručena dne 30. 6. 2021 a byla ji stanovena lhůta splatnosti do 10 dnů, tedy od 11. 7. 2021 se žalovaná dostala do prodlení. 11. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v 63% svého uplatněného nároku (v částce 7 760 Kč + 585,50 Kč (zákonný úrok do vyhlášení rozsudku) a neúspěšná, co do 37 % uplatněného nároku ve výši 4 988,30 Kč (3 220,40 Kč + 690 Kč + 150 Kč + 882,30 Kč + 45,60 Kč – zákonný úrok z prodlení z částky 7 760 Kč oč 15. 6. 2021 do 10. 7. 2021), a proto žalobkyni byla přiznána náhrada v rozsahu 36 % celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, náhradou nákladů za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, tj. 900 Kč (srov. § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 o.s.ř., paušální náhradou ve výši 100 Kč, za každý jeden úkon, tj. 300 Kč a 21% náhradou DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč, tedy celkové náklady činí 2 252 Kč a žalobkyni bylo přiznáno 36 % z této částky, tj. 811 Kč. 12. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná o toto požádala, žalobkyně vyslovila se splátkami ve výši 750 Kč měsíčně souhlas a soud neshledal důvod, který by tomuto způsobu splácení bránil, když s ohledem na výši splátek a na dlužnou částku nedojde k neúměrnému navýšení splátek (vlivem přirůstajících úroků) a současně bude dlužná částka uhrazena v přiměřené době. 13. Současně soud uvádí, že nerozhodl rozsudkem pro uznání, když žalovaná výslovně neuznala dluh z absolutně neplatné smlouvy, tedy neprojevila svou vůli, že by skutečně chtěla uznat dluh i při vědomí toho, že je smlouva absolutně neplatná.