23 C 3/2021-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobci se svou žalobou domáhali zrušení věcného břemene užívání, jímž jsou zatíženy nemovité věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedli, že žalovaná jako oprávněná z věcného břemene byla na dobu pěti let omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku 20 000 Kč. Žalovaná není schopna v současné době uspokojovat své bytové potřeby bez pomoci třetí osoby. Věcné břemeno žalovaná nevyužívá od počátku roku 2021, kdy nejdříve bydlela u žalobkyně b), následně v důsledku zhoršení jejího zdravotního stavu byla umístěna do hospicu. Její zdravotní stav se neustále zhoršuje a nelze předpokládat, že by kdy věcné břemeno využívala. Nemovité věci zatížené věcným břemene jsou navíc neobyvatelné, nutně vyžadují rekonstrukci. 2. Opatrovník žalované se zrušením věcného břemene souhlasil, když toto již není ze strany žalované využíváno a jeho užívání do budoucna nelze vzhledem ke zdravotnímu stavu žalované předpokládat. Žalovaní zajistili bydlení žalované jiným způsobem. O žalovanou je postaráno. 3. Soud provedl dokazování, na základě kterého jistil následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že nemovité věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, jež jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobců, přičemž každý z nich je vlastníkem ideální jedné poloviny těchto nemovitostí, jsou zatíženy věcným břemenem užívání zřízeném ve prospěch žalované, a to na základě usnesení soudu o schválení dědické dohody ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Podle tohoto usnesení se žalobci v rámci dědického řízení dohodli na zřízení věcného břemene pro žalovanou, přičemž toto věcné břemeno bylo oceněno účastníky na částku 200 000 Kč. 4. Podle lékařské zprávy ze dne 1. 6. 2021 ošetřující lékařka žalované potvrdila, že tato trpí demencí, kdy po prodělání těžké formy SARS-COV 19 se výrazně zhoršil její fyzický i psychický stav a je nutná celodenní péče o její osobu. Prodělání onemocnění COVID-19 vyplývá i z lékařského potvrzení ze dne 17. 6. 2021. Diecézní charita [obec] pak potvrzuje, že žalovaná není schopna sebepéče, potřebuje plnou ošetřovatelskou péči, bydlet sama již nemůže. 5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v řízení o omezení svéprávnosti žalované byl MUDr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracován znalecký posudek, dle kterého žalovaná trpí demencí lehkého stupně, přičemž jde o duševní poruchu, která v delším časovém období bude progradovat a plné vyléčení nelze očekávat. V důsledku tohoto duševního onemocnění je žalovaná částečně závislá na dopomoci a starostlivosti jiné osoby. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], pak byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že na dobu pěti let od právní moci rozsudku není způsobilá nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku 20 000 Kč, k nakládání s finanční hotovostí přesahující částku 2 500 Kč týdně, samostatně uzavírat jakékoliv majetkoprávní, finanční a úvěrové smlouvy, včetně smluv s opakujícím se plněním. Opatrovníkem žalované byla jmenována žalobkyně b). Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 11. 2020. V odůvodnění rozsudku bylo konstatováno, že žalobkyně b) již dlouhodobě obstarává záležitosti žalované, ta projevuje dlouhodobý a opravdový zájem o žalovanou i schopnost projevovat jej do budoucna. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], pak soud zjistil, že u žalované došlo k zhoršení jejího zdravotního stavu, tato již nebyla schopna samostatného bydlení, pročež bylo nutné zajistit celodenní péči o žalovanou. Z domu na adrese [obec a číslo] se proto žalovaná odstěhovala k žalobkyni b), na adresu [ulice a číslo], [obec]. 6. Podle § 1299 občanského zákoníku služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě. Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. 7. Zřízení služebnosti je vždy spojeno s určitým omezením vlastnického práva, pokud však nepoměr mezi zatížením služební věci a výhodou panujícího pozemku dosáhne tzv. hrubého nepoměru, může se druhá strana domoci omezení nebo zrušení služebnosti za náhradu. Taková změna však musí být trvalého rázu, přechodná nemožnost účinky zániku služebnosti nemá. 8. V tomto řízení žalobci výše uvedený hrubý nepoměr prokázali, když po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaná již není schopna služebnost i nadále využívat pro svůj špatný zdravotní stav, její bydlení a péče o její osobu byla žalobci zajištěna jinak a tato změna není jen přechodného rázu. Věcné břemeno není navíc žalovanou již přes rok využíváno a je pro ni spíše jakýmsi formálním oprávněním, než reálnou možností, jak uspokojovat své bytové potřeby. S ohledem na výše uvedené, když i opatrovník žalované souhlasil se zrušením věcného břemene, soud žalobě vyhověl a uložil povinnost žalovaným zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu na zrušení věcného břemene, kdy tato částka vychází z ocenění věcného břemene provedeného v dědickém řízení. V souladu s návrhem žalobců, těmto uložil náhradu vyplatit žalované ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když proti takto stanovené lhůtě nikdo ze zúčastněných neodporoval. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobci byli ve věci plně úspěšní, náhrady nákladů řízení se však výslovně vzdali. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů řízení nemá ani stát, který vynaložil náklady na ustanoveného opatrovníka, když podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. by tyto náklady mohl uplatňovat po neúspěšné žalované. Soud však má za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele (žalovaná je omezena ve svéprávnosti, proti návrhu nijak nebrojila, resp. s ním souhlasila a neúspěch ve věci jí nelze klást za vinu), aby žalované nebyla uložena povinnost platit tyto náklady. 10. Ustanovenému opatrovníkovi pak soud přiznal náhradu za jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování ve výši 8 978 Kč. Tato částka se skládá z odměny za zastupování, kdy opatrovník žalované vykonal v řízení celkem tři úkony právní služby, za něž lze přiznat náhradu nákladů (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření ve věci, 3. účast na soudním jednání). Tarifní hodnotou je zde částka 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Za jeden úkon právní služby tak dle ustanovení § 7 bod 5. advokátního tarifu přísluší částka ve výši 2 500 Kč, celkem se tak na mimosmluvní odměně jedná o částku 7 500 Kč (3 x 2 500 Kč). Kromě mimosmluvní odměny za úkony právní služby přísluší opatrovníku povinné dále náhrada hotových výdajů v paušální výši dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, která činí 300 Kč za každý úkon právní služby, celkem 900 Kč (3 x 300 Kč). Opatrovníku povinné dále vznikl nárok na zaplacení cestovních výdajů dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., a to za cestu k soudu pro nahlížení do spisu ve výši 150 Kč (vzdálenost [obec] – [obec] a zpět, tj. celkem 45 km, průměrná spotřeba dle TP 5,8 l [číslo] km, cena pohonných hmot 33,89 Kč, sazba základní náhrady 4,70 [spisová značka], celkem 300 Kč, opatrovník si však účtoval pouze polovinu těchto nákladů), dále za cestu na jednání před Okresním soudem v Hodoníně dne 9. 6. 2022 ve výši 328 Kč (vzdálenost [obec] – [obec] a zpět, tj. celkem 45 km, průměrná spotřeba dle TP 5,8 l [číslo] km, cena pohonných hmot 45,90 Kč, sazba základní náhrady 4,40 [spisová značka]). Právnímu zástupci náleží rovněž náhrada za ztrátu času za 1 půlhodinu ve výši 100 Kč Celkem tak opatrovníku náleží částka 8 978 Kč.