4 C 12/2022-18 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému bylo dne [datum] provedeno lékařské vyšetření, ošetření a poskytnut pobyt v záchytné stanici provozované žalobkyní. K úhradě záchytu bylo žalovanému vystaveno vyúčtování úhrady za záchyt v záchytné stanici. Žalovaný svůj dluh ve výši 3 000 Kč uznal a zavázal se jej zaplatit do 30 dnů od vystavení vyúčtování. Dlužnou částku však dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný dne [datum] písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 3 000 Kč představující úhradu za záchyt v záchytné stanici dne [datum] (faktura a uznání dluhu co do důvodu a výše ze dne [datum]). Žalovaný se zároveň zavázal dlužnou částku uhradit do 30 dnů ode dne vystavení dokladu, tedy do [datum]. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána. 4. Podle § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 2053 o.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení představující neuhrazený dluh vzniklý z důvodu záchytu žalovaného v záchytné stanici dne [datum] ve smyslu § 89a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Žalovaný tento svůj dluh uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o.z., přičemž dle vyvratitelné právní domněnky se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobkyně na něm domáhá, neexistuje. Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání v řízení nebyla nikterak vyvrácena, soud považuje žalobu v rozsahu tohoto uznaného a splatného, avšak dosud neuhrazeného závazku za důvodnou, a tedy žalobě v rozsahu částky 3 000 Kč vyhověl. Soud současně vyhověl i co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.