6 C 330/2018-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 500 Kč z důvodu neuhrazených smluvních pokut za nesplnění povinnosti vrácení přístupové karty a koncového zařízení na základě účastnické smlouvy [číslo]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím satelitu DIGI TV, jejíž součástí byla rovněž smlouva o zápůjčce přijímacího koncového zařízení Set-top box/CA Modul/modem číslo [anonymizováno] a přístupové karty [číslo] (dále jen„ zařízení“). Pro případ ukončení smlouvy byla sjednána povinnost vrácení poskytnutého zařízení a zároveň smluvní pokuta v případě nedodržení povinnosti vrácení poskytnutého zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná zařízení převzala dne 23. 2. 2016 (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 23. 2. 2016 [číslo] všeobecné podmínky, formulář o provedení ze dne 23. 2. 2016). Smlouva byla ukončena dne 31. 5. 2016 (výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 19. 5. 2016 a 20. 6. 2016, dodejka). Předžalobní upomínka byla žalované zaslána (předžalobní upomínka, dodejka). 4. Z veřejného rejstříku soud zjistil, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen [anonymizována tři slova]), odštěpením, přičemž [právnická osoba] Czech Republic nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], a k fúzi sloučením [právnická osoba] a. s., se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která následně změnila obchodní firmu na [právnická osoba] 5. Podle § 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 dost. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o připojení a poskytování veřejných služeb retransmise prostřednictvím satelitu DIGI TV, jejíž součástí byla rovněž ujednání smlouvy o zápůjčce zařízení, na základě které žalovaná dne 23. 2. 2016 převzala koncové zařízení, a to Set-top box/CA Modul/modem číslo [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo] Smlouva byla ukončena k 31. 5. 2016. Žalovaná však zařízení nevrátila a žalobkyně proto vyzvala žalovanou k vrácení koncového zařízení a úhradě smluvní pokuty. Ujednání o sjednané smluvní pokutě je platné a soud neshledal ani jeho rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele, neboť povinnost úhrady takto sjednané smluvní pokuty podmíněné nevrácením zařízení ve stanovené lhůtě byla ve smlouvě sjednána jasným a srozumitelným způsobem a samotné ujednání je obsaženo přímo ve smlouvě v části upravující následky porušení smluvních povinností žalovaného. Rovněž se v případě sankčního požadavku na zaplacení smluvní pokuty pro případ porušení smluvní povinnosti žalovaného nejedná ani o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nedostála svým závazkům vyplývajícím z uvedené účastnické smlouvy, je nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty sjednané pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení důvodný, a to včetně nároku na úhradu úroku z prodlení ve výši dle nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát.