14 C 74/2023-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 40 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 138 400 Kč (ve výši 2 % denně z částky 40 000 Kč za období od 21. 10. 2022 do 11. 4. 2023) s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 28. 9. 2022 dohodu o uznání dluhu, v níž se oba účastníci dohodli, že žalovaný zaplatí žalobci 40 000 Kč nejpozději do 20. 10. 2022. Tato částka představuje dluh žalovaného vyplývající ze smlouvy o díle ze dne 5. 1. 2022, dle níž žalobce žalovanému zaplatil 143 500 Kč na objednání materiálu na rekonstrukci domu, ale materiál žalobci dodán nebyl. Součástí dohody bylo i ujednání povinnosti žalovaného uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky v případě prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z dohody o uznání dluhu (Dohoda o uznání dlhu a spôsobe jeho splnenia) ze dne 28. 9. 2022 soud zjistil, že v článku II. nazvaném„ Uznanie dlhu“ žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobci v částce 1 502 EUR, přičemž se jedná o dluh vzniklý z titulu nedodání materiálu na rekonstrukci domu žalobce, jak vyplývá z článku I. V článku I. nazvaném„ Úvodné ustanovenie“ je dále mimo jiné uvedeno, že žalovaný a žalobce se dohodli, že žalovaný zaplatí žalobci 1 502 EUR (36 943 Kč) z celkové ceny v souvislosti s nedodáním materiálu za sádrokartonové stropy, přičemž částka 1 502 je ručně přeškrtnutá a přepsaná na nečitelnou částku a u částky 36 943 Kč je ručně dopsaná šipka s částkou 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh zaplatit nejpozději do 20. 10. 2022. Žalobce a žalovaný si dále v článku III. ujednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu povinnost žalovaného platit zákonné úroky z prodlení ve výši 2 % z dlužné částky za každý den prodlení od 20. 10. 2022. V dohodě o uznání dluhu se pak v článku IV. účastníci dohodli, že pro účely této dohody a všech vztahů s ní souvisejících a z ní vyplývajících je rozhodným právem právo Slovenské republiky. 4. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 2. 5. 2022 vyplývá, že žalobce zaplatil žalovanému částku 6 000 EUR. 5. Žalobcem byla dále předložena smlouva o dílo ze dne 5. 1. 2022, která však není podepsaná zhotovitelem a rovněž neobsahuje specifikaci díla, výši ceny za dílo ani termín, do kdy má být dílo zhotoveno. 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 40 000 Kč předžalobní upomínkou ze dne 28. 11. 2022, která byla odeslána téhož dne, jak je zřejmé z podacího lístku. 7. Jelikož je žalobce cizím státním příslušníkem (Slovenská republika), soud nejprve posuzoval, zda je ve věci dána jeho mezinárodní příslušnost, a to v souladu s přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012,„ Brusel I bis“. Žalovaný má bydliště v České republice v obvodu zdejšího soudu, který je proto mezinárodně příslušný v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení, neboť„ nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“ Protože se v daném případě jedná o závazkový vztah mezi účastníky s mezinárodním prvkem, zabýval se soud dále určením rozhodného práva, které se bude na dohodu o uznání dluhu vztahovat. Vyšel přitom z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008,„ Řím I“. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla v dohodě o uznání dluhu provedena volba práva podle čl. 3 tohoto nařízení, budou se veškeré vztahy a práva z ní vyplývající řídit právem Slovenské republiky. 8. Úroky z prodlení mají povahu sankce za prodlení dlužníka s plněním závazku. Hradí se společně s dlužním plněním, a to stanoveným procentem z části dluhu, v jejíž souvislosti je dlužník v prodlení. Prodlení dlužníka s plněním závazku má ze zákona za následek obsahovou změnu práv věřitele a povinností dlužníka, jelikož kromě trvající povinnosti splnit závazek vznikají i nová práva a povinnosti, a to bez ohledu na to, zda dlužník prodlevu zavinil, či nikoli. 9. Slovenská právní úprava v rámci zákonných úroků z prodlení rozlišuje úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občianského zákonníku (dále jen„ občianský zákonník“), a úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákonníku. V občanskoprávních vztazích nelze výši sazby úroků z prodlení sjednat smluvně, tj. smluvní strany se nemohou dohodnout na vyšší než zákonem stanovené sazbě, na rozdíl od obchodněprávních vztahů, kde se upřednostňuje dohoda podnikatelů o výši úroků z prodlení; pokud nebyla sazba sjednána, vzniká věřiteli v případě prodlení nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Zákonným úrokem je proto jednoduchý úrok z prodlení, jehož výši určuje zákon podle toho, zda se v daném případě jedná o občanskoprávní nebo obchodněprávní vztah. Úrok z prodlení podle občanského práva lze sjednat maximálně ve výši stanovené zákonem (tj. lze sjednat i nižší sazbu), přičemž v případě neexistence smluvní úpravy jsou úroky z prodlení, pokud je věřitel požaduje, automaticky stanoveny v zákonné výši. V obchodněprávních vztazích může být úrok z prodlení vyšší nebo nižší než zákonný úrok a zákonný úrok je relevantní pouze v případě neexistence smluvní dohody. 10. Z dohody o uznání dluhu nevyplývá, že by tato byla uzavřena v rámci obchodněprávního vztahu, neboť žalobce i žalovaný jsou zde označeni jako fyzické osoby. 11. Podle § 558 občianského zákonníku platí ak niekto uzná písomne, že zaplatí svoj dlh určený čo do dôvodu aj výšky, predpokladá sa, že dlh v čase uznania trval. Pri premlčanom dlhu má také uznanie tento právny následok, len ak ten, kto dlh uznal, vedel o jeho premlčaní. 12. Podle § 517 občianského zákonníku odst. 1 věty prvé dlžník, ktorý svoj dlh riadne a včas nesplní, je v omeškaní. Dle odstavce 2 téhož ustanovení ak ide o omeškanie s plnením peňažného dlhu, má veriteľ právo požadovať od dlžníka popri plnení úroky z omeškania, ak nie je podľa tohto zákona povinný platiť poplatok z omeškania; výšku úrokov z omeškania a poplatku z omeškania ustanovuje vykonávací predpis. 13. Výši zákonného úroku z prodlení pro občanskoprávní vztahy na Slovensku určuje nariadenie vlády č. 87/1995 Z. z. a vychází ze základní úrokové sazby Evropské centrální banky. Dle § 3 tohoto nařízení je výška úrokov z omeškania o päť percentuálnych bodov vyššia ako základná úroková sadzba Európskej centrálnej banky platná k prvému dňu omeškania s plnením peňažného dlhu. 14. Ke dni vzniku prodlení, tj. 21. 10. 2022 tak činila výše zákonného úroku z prodlení na Slovensku 6,25 % ročně, jak vyplývá z údajů Evropské centrální banky ve spojení s § 3 shora citovaného nařízení (1,25 % základní úroková sazba platná k 21. 10. 2022 + 5 %) 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný v dohodě o uznání dluhu uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 1 502 EUR co do důvodu a výše, uplatnila se zde ve smyslu § 558 občianského zákonníku vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka nebyla v řízení nikterak vyvrácena. 16. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 36 844,06 Kč (1 502 EUR v kurzu 24,53 platném ke dni splatnosti závazku, tj. ke dni 20. 10. 2022) a zavázal žalovaného, aby žalobci tuto částku uhradil. Vzhledem k tomu, že nezaplacením shora uvedeného dluhu ve lhůtě splatnosti, tj. do 20. 10. 2022, se žalovaný dostal ode dne následujícího do prodlení, soud žalobci přiznal rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data ve výši stanovené nariadeniem vlády č. 87/1995 Z. z., tj. ve výši 6,25 % ročně. 17. Soud žalobu zamítl ohledně částky 3 155,94 Kč, neboť této částky se uznání dluhu netýkalo (dluh byl uznán v eurech, a to ve výši 1 502 EUR (po přepočtu na české koruny k datu splatnosti 36 844,06 Kč). 18. Dále soud žalobu zamítl v části požadovaných zákonných úroků z prodlení, a to v rozdílu mezi žalobcem požadovaným úrokem z prodlení ve výši 2 % denně z částky 40 000 Kč od 21. 10. 2022 do 11. 4. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,25 % ročně z částky 36 844,06 Kč od 21. 10. 2022 do 11. 4. 2023, neboť slovenský občanský zákoník neumožňuje v občanskoprávních vztazích stranám dohodnout si ve smlouvě vyšší úrok z prodlení, než je zákonný úrok z prodlení stanovený nařízením vlády. 19. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.