20 C 346/2022-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou ze dne 15. 12. 2022 požadovala žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného platit jí výživné, a to ve výši 500 Kč měsíčně, od září 2022, tedy od doby, kdy začala studovat [ulice] odborné učiliště [anonymizováno] v [obec]. Dále žalobkyně uvedla, že bydlí se svou matkou, která ji zajišťuje výživu a základní potřeby. Také uvedla, že žalovaný má zdravotní problémy, je údajně bez příjmů a zajímá se o její výchovu a výživu. O jeho majetkových poměrech není žalobkyni nic známo. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. Soud nařídil jednání, na které se nedostavil ani jeden z účastníků, když ani jeden svou neúčast neomluvil. Z listin, které jsou založeny ve spise soud zjistil následující skutečnosti. 4. Rozsudkem č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017 zdejší soud schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů k nezletilé, a to tak, že otec (žalovaný) byl zavázán přispívat na výživu nezletilé (žalobkyně) částku 500 Kč měsíčně k rukám matky. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 5. 2017. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že otec byl bez pracovního poměru veden na ÚP a pobíral pouze dávky hmotné nouze ve výši 3 410 Kč, taktéž matka pobírala dávky hmotné nouze, příspěvek na bydlení, kdy celkově jí měsíčně bylo vypláceno cca 10 000 Kč. Otec trval na placení výživného pro ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně v té době docházela do [anonymizováno] třídy ZŠ [anonymizována tři slova], prospěch měla velmi dobrý, často bývala nemocná z důvodu onemocnění horních cest dýchacích a s průdušky. 5. Ze sdělení Městského úřadu Hodonín ze dne 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný nevlastní motorové vozidlo, ze sdělení Úřadu práce ČR ze dne 14. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od [datum] do [datum] a v posledních šesti měsících nepobíral žádné nepojistné sociální dávky (sdělení Úřadu práce ČR ze dne 29. 3. 2023). Dále soud zjistil, že žalovaný nepobírá důchod (sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 3. 2023), není veden v registru zaměstnanců, není evidován jako OSVČ na OSSZ v [obec] a nepobírá dávky v hmotné nouzi (sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 3. 2023). 6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 7. V předmětném sporu byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých tvrzení, tedy z jakého důvodu požaduje opětovně rozhodnout o výživném ve výši 500 Kč, tedy o výši, která je v současnosti platná. Na toto žalovaná nereagovala. Současně se neomluvila z jednání a tohoto se nezúčastnila, tedy nemohla být poučena o doplnění svých tvrzení, ale také předložení důkazů, ze kterých by bylo možno posoudit její poměry, tedy jaké má výdaje a zda skutečně studuje střední školu. Toto v řízení nebylo nijak prokázáno. 8. Dále bylo prokázáno, že žalovaný není evidován jako příjemce jakékoliv dávky, není veden na úřadu práce, ale současně není veden ani jako zaměstnanec nebo OSVČ. S ohledem na skutečnosti, které byly prokázány v době vydání původního rozsudku č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017 má soud za to, že se poměry žalovaného příliš nezměnily, a pokud ano, tak spíše k horšímu, když nebylo prokázáno, že by měl vůbec nějaký příjem. 9. Nadto sama žalobkyně nepožadovala po žalovaném více, než doposud, tedy ani v tomto směru nebylo nutné provádět další dokazování, když v současnosti je stále platný a aktuální rozsudek č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017, dle kterého má žalovaný za povinnost hradit žalobkyni částku 500 Kč měsíčně, tedy to, co žalobkyně sama požadovala. Shrnutě řečeno, žalobkyně se domáhá toho, na co již teď má nárok, nic víc. 10. Pokud se jedná o změnu poměrů, pak byla prokázána jen skutečnost, že žalobkyně je zletilá, tedy je to přímo ona, které by měl žalovaný zasílat výživné. Skutečnost, že v původním rozsudku č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017 je jako příjemce uvedena matka žalované, však neznamená, že je to matka žalované, které náleží výživné. Matka žalované byla pouze platebním místem, avšak dosažením zletilosti se místo platby automaticky mění tak, že žalovaný je povinen hradit výživné přímo k rukám žalobkyně, a pokud to tak nečiní, pak matka žalobkyně je povinna žalobkyni předmětné výživné vydat, v opačném případě se dopouští bezdůvodného obohacení. 11. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná studovala ani skutečnost, jak jinak se změnily poměry žalobkyně či žalovaného a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se domáhá toliko toho, co již má, soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Úprava výživného mezi žalobkyni a žalovaným se tedy bude i nadále řídit rozsudkem č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017, když však místo platby si od doby zletilosti určuje sama žalobkyně. 12. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaný je povinen ji zaplatit dlužné výživné, pak pokud došlo k tomu, že žalovaný neplnil svou povinnost dle rozsudku č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017, pak s případným nedoplatkem se bude muset žalobkyně obrátit na exekuční soud, nikoliv na soud nalézací, když nebyla prokázána změna poměrů a současně je stále pravomocný rozsudek č.j. 0 P 278/2016-56, 8 PaNc 251/2016 ze dne 21. 3. 2017 (kterým jsou oba účastníci povinni se řídit), tedy z pohledu nalézacího soudu zde žádný nedoplatek nevznikl, když výživné je stále 500 Kč měsíčně. 13. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 o.s.ř., když to sice byla žalobkyně, která byla v řízení plně neúspěšná, avšak s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný, tedy mu žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.