22 C 186/2023-53 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 760,29 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 8. 12. 2017 elektronicky smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] na základě které se zavázala žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout mu k ní finanční prostředky do výše 10 000 Kč, kdy kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru. Žalovaný začal úvěr čerpat 14. 12. 2017. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací, které si aktivně zjistila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, konkrétně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů, přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný měl dluhy nebo že by proti němu bylo vedeno insolvenční řízení, ani to, že by měl evidovánu adresu na obecním či městském úřadě či že by jeho doklad totožnosti byl neplatný. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného o příjmu, dále vycházela rovněž z historických informací o žalovaném, demografických a behaviorálních dat. Stran posuzování výdajové stránky žalobkyně uvedla, že vycházela ze sdělení žalovaného, dále z životního minima a ze statistických dat. Při posuzování úvěruschopnosti tak vycházela z měsíčního příjmu 28 000 Kč ze závislé činnosti a z ostatních příjmů ve výši 26 000 Kč, to vše dle čestného prohlášení žalovaného a dále z měsíčních výdajů ve výši 22 700 Kč, které jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 9 000 Kč, částkou 3 410 Kč představující životní minimum a dále zohlednila výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 4 122 Kč a závazky u žalobkyně ve výši 6 168 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem a za podmínek dle smlouvy, tedy vedle vyčerpané jistiny i s úrokem ve výši 21,99 % ročně z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 25. dne v kalendářním měsíci. Této své povinnosti však žalovaný řádně nedostál, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy o osobní kreditní kartě odstoupila a ke dni 6. 9. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Celkem žalovaný vyčerpal částku 25 852,02 Kč a celkem žalobkyni splatil 27 485,75 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 10 353,05 Kč žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků ve výši 407,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 107,46 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 10 353,05 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 56,19 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 353,05 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 8. 12. 2017 uzavřena elektronicky smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo] to na základě žalovaným elektronicky podepsaného návrhu prostřednictvím příslušné služby přímého bankovnictví, kdy poté co ji elektronicky podepsala žalobkyně a žalovaného o tom informovala, smlouva nabyla účinnosti. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě v celkové výši 10 000 Kč na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 21,99 %. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně do celkové výše úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet vždy k 25. dni v měsíci splátku skládající se z 3 % z vyčerpané jistiny a splatné úroky; provedení splátek probíhalo automaticky z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, přičemž žalovaný byl povinen zajistit si na něm dostatek prostředků. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné rovněž žalobkyní předložené Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky osobních kreditních karet a Sazebník. Dle smlouvy byl žalovaný povinen hradit žalobkyni poplatky a ceny dle sazebníku. V článku 5.1 a 5.2 podmínek osobních kreditních karet bylo sjednáno oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat po žalovaném okamžité splacení všech pohledávek z úvěru v případě porušení smlouvy spočívající mimo jiné v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku. Čerpání úvěru dne 14. 12. 2017 bylo doloženo historickým výpisem z účtu žalovaného. Z historického výpisu bylo rovněž zjištěno, jak žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu úvěr čerpal a splácel, a jakou částku zůstal žalovaný žalobkyni dlužen (celkem vyčerpal 25 852,02 Kč a celkem splatil 27 485,75 Kč). 4. V žádosti o kreditní kartu žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, s příjmem ze zaměstnání 28 000 Kč měsíčně a s příjmy rodinných příslušníků 26 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 9 000 Kč měsíčně a měsíční splátka půjček a spotřebitelských úvěrů činí 4 000 Kč. K žádosti žalovaný doložil i prohlášení o zdravotním stavu. Žalobkyně dále předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 19. 9. 2017 do 18. 12. 2017, z nichž jsou patrné obraty na účtu žalovaného v uvedeném období; nejsou z nich však zřejmé pravidelné příjmy (ze zaměstnání) ani pravidelné výdaje (na bydlení). Žalobkyně doložila snímek obrazovky při lustraci žalovaného v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, z něhož je zřejmé, že žalovaný měl ke dni podání žádosti o kreditní kartu tři osobní úvěry mimo žalobkyni s celkovou měsíční splátkou 4 122 Kč a s nesplaceným zůstatkem 147 338 Kč (ze dne 3. 10. 2017, 3. 8. 2016 a 8. 6. 2016). Žalovanému byla odmítnuta jedna žádost o úvěr ve výši 50 000 Kč dne 27. 9. 2017. Všechny výše uvedené údaje byly ještě shrnuty v dokumentu Návrh na rozhodnutí o poskytnutí – Kreditní karta osobní, z něhož dále vyplynulo, že žalovaný bydlí v nájmu a měl u žalobkyně již sjednány dva osobní úvěry s nesplacenými jistinami ve výši 114 040,69 Kč a 157 973,26 Kč. 5. Dopisem ze dne 23. 8. 2022 bylo žalovanému oznámeno odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně. Zesplatňujícím výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 6. 9. 2022 bylo žalovanému oznámeno, že okamžikem vyhotovení tohoto výpisu, tj. 6. 9. 2022, nastala úplná splatnost dluhů ze smlouvy, na základě které byla kreditní karta vystavena, ve výši 11 918,90 Kč. K úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 10. 2022 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 4. 10. 2022, která byla žalobkyní odeslána téhož dne, jak plyne z podacího archu a ze„ Sledování zásilek“. 6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní trans