22 C 34/2023-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 3. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč na svou výživu, dále částky 5 000 Kč na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem a konečně také pravidelné úhrady částky 500 Kč měsíčně na její výživu, se splatností do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce předem. Z podané žaloby vyplynulo, že se účastníkům dne 10. 8. 2020 narodil syn [jméno] [příjmení]. V průběhu jednání žalobkyně doplnila, že návrh podala dle instrukcí Úřadu práce, který po ní požadoval, aby si jako osoba v hmotné nouzi pokusila zajistit jakýkoli v úvahu přicházející příjem. 2. Žalovaný nevyužil práva se k věci jakkoli vyjádřit. 3. Předloženým rodným listem bylo prokázáno, že se žalobkyni a žalovanému dne 10. 8. 2020 narodil syn [jméno] [příjmení]. 4. Podle § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Podle § 922 odst. 2 téhož zákona lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. 5. Vzhledem k tomu, že citovaná ustanovení občanského zákoníku limitují přiznání příspěvku na výživu neprovdané matky a na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem dobou dvou let od narození dítěte (v tomto případě na období od 10. 8. 2020 do 9. 8. 2022), a vzhledem k tomu, že stejnou lhůtou je limitována také možnost žádat o toto výživné a úhradu nákladů zpětně (jinými slovy, žádost o jejich zpětné přiznání musí být podána nejpozději dva roky ode dne porodu), nemohl soud podané žalobě vyhovět. Byla-li totiž žaloba podána teprve 6. 3. 2023, stalo se tak po uplynutí lhůty stanovené v § 922 odst. 2 občanského zákoníku. Nadto, žalobkyně svůj nárok na výživné formulovala do budoucna (nikoli zpětně), což je další důvod, proč by žalobě nemohlo být vyhověno, ani kdyby byla podána posledního dne zákonné lhůty. 6. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná, a proto má žalovaný podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 7. Žalobkyně byla v řízení plně osvobozena od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), nicméně podmínky přechodu poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 tohoto zákona nenastaly, neboť žalobkyně nebyla s žalobou úspěšná.